# Ústavní soud, sp. zn. Pl.ÚS-st. 6/98 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: Pl.ÚS-st. 6/98 - ECLI: ECLI:CZ:US:1998:Pl.US-st.6.98.1 - Typ rozhodnutí: Stanovisko pléna - Datum rozhodnutí: 17. 2. 1998 - Datum zveřejnění: 17. 10. 2007 - Předmět řízení: Průtahy v soudním řízení: správní a jurisdikční složka justice - Klíčová slova: odpovědnost/orgánů veřejné moci, procesní postup - Dotčené předpisy: 1/1993 Sb., čl. 2, čl. 81; 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2; 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1; 182/1993 Sb., § 23, § 82 odst.1, § 82 odst.3 písm.b; 58/1969 Sb., § 18 ## Právní věta Je-li podle článku 2 Ústavy ČR státní moc vykonávána i prostřednictvím orgánů moci soudní a vykonávají-li podle článku 81 Ústavy ČR soudní moc jménem republiky nezávislé soudy, potom právu na projednání věci "bez zbytečných průtahů" odpovídá povinnost právě obecných soudů naplňovat tuto stěžejní zásadu spravedlivého procesu, aniž by pro účely řešení otázky plnění či neplnění uvedené povinnosti ze strany obecných soudů byla soudní moc členěna na jurisdikční a správní složku. ## Výrok Je-li podle článku 2 Ústavy ČR státní moc vykonávána i prostřednictvím orgánů moci soudní a vykonávají-li podle článku 81 Ústavy ČR soudní moc jménem republiky nezávislé soudy, potom právu na projednání věci "bez zbytečných průtahů" odpovídá povinnost právě obecných soudů naplňovat tuto stěžejní zásadu spravedlivého procesu, aniž by pro účely řešení otázky plnění či neplnění uvedené povinnosti ze strany obecných soudů byla soudní moc členěna na jurisdikční a správní složku. ## Odůvodnění Čtvrtý senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti společnosti Schmitz - Anhänger Fahrzeugbau Gesellschaft mbH and Co. Altenberge, Altenberge 48341, SRN, proti nečinnosti soudu a průtahům v soudním řízení ve věci sp. zn. 24 Cm 183/96 Krajského obchodního soudu v Brně, dospěl k právnímu názoru odchylnému od právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 12. 1997 ve věci sp. zn. III. ÚS 218/97. Citovaným nálezem zamítl Ústavní soud ústavní stížnost nadace Klub právní podpory se sídlem v Praze proti postupu Okresního soudu v Mělníku, totiž jeho nečinnosti, s odůvodněním, že pojem stát, citovaný v nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 55/94, nelze vztáhnout k vlastní jurisdikční složce soudní moci, ale výlučně na tu její část, jíž náleží, jako části výkonné moci veřejné, správa soudů, a která je od vlastní jurisdikce přísně oddělena a do jejíž výlučné pravomoci spadá povinnost rozdílení soudu napadlé agendy, stejně tak jako povinnost dbát na řádné a dostatečné personální obsazení jednotlivých soudů. Orgánem, jemuž tedy svědčí posléze zmíněná povinnost, nejsou tedy obecné soudy jako jurisdikční část soudní moci, ale Ministerstvo spravedlnosti, a proto povinnost plynoucí z citované právní věty míří nikoli vůči obecným soudům jako takovým, ale vůči němu. O zbytečné průtahy ve smyslu porušení ústavních zásad spravedlivého procesu, jak se v uvedeném nálezu dále konstatuje, půjde zpravidla jen tehdy, jestliže tyto průtahy in concreto vzniknou špatnou či nevhodnou organizací práce, za niž nese odpovědnost příslušný funkcionář soudu, nebo jsou založeny dostatečně a přesvědčivě zjištěnou liknavostí soudu (soudce) nebo podobnými okolnostmi spočívajícími při výkonu jurisdikce na jeho straně. Plénum Ústavního soudu České republiky, jemuž byla tato otázka předložena čtvrtým senátem k posouzení podle ustanovení § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, má rovněž za to, že je-li podle článku 2 Ústavy ČR státní moc vykonávána i prostřednictvím orgánů moci soudní a vykonávají-li podle článku 81 Ústavy ČR soudní moc jménem republiky nezávislé soudy, potom právu na projednání věci "bez zbytečných průtahů"odpovídá povinnost právě obecných soudů naplňovat tuto stěžejní zásadu spravedlivého procesu, aniž by pro účely řešení otázky plnění či neplnění uvedené povinnosti ze strany obecných soudů byla soudní moc členěna na jurisdikční a správní složku. Jakkoli tedy nedostatečný stav soudců nebo existence obecných nedostatků správní povahy mohou často být příčinou průtahů v řízení, nemůže být úkolem Ústavního soudu "rozplétat" velmi problematické a komplikované předivo toho, zda průtahy v soudním řízení jdou na vrub nedostatečnému personálnímu obsazení nebo naopak kupř. liknavosti soudce, předivo problematické tím více, že oba tyto momenty se často prolínají a že často jen zřídka lze dospět k nepochybnému závěru o výlučné prezenci toho či onoho momentu. Tím méně lze proto takový nepochybný úsudek předpokládat na straně účastníků řízení v situaci, kdy neplnění kritéria "přiměřené lhůty" je sice na první pohled zcela evidentní, naproti tomu problematickým se jeví existence a podíl zmíněné správní či jurisdikční složky. Může-li se tedy ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má právo na projednání věci "bez zbytečných průtahů", potom podle názoru Ústavního soudu nemůže mu nic bránit v tom, aby v případě existence takových průtahů, vymykajících se již z rámce "přiměřené lhůty", domáhal se uspokojení svých ústavně zaručených práv ve vztahu k obecným soudům. Výklad adjektiva "zbytečných" tak, že je nezbytné vycházet z reálných možností, jimiž obecné soudy disponují, neznamená podle názoru Ústavního soudu nic jiného, než buď "postavit účastníka před hotovou věc" nebo ho odkázat na to, aby svou ústavní stížnost směřoval proti Ministerstvu spravedlnosti, což lze považovat za cestu, která je z mnoha, a to také z již uvedených důvodů, sotva přijatelná a také schůdná. Navíc, i kdyby takový postup bylo možno připustit, nebylo by možno vyloučit nežádoucí hypertrofii správní složky soudní moci na úkor jurisdikční, neboť Ministerstvu spravedlnosti by se tím mohlo otevírati pole pro zásahy do jurisdikční činnosti, i když jen zdánlivě v souvislosti se zmíněnými průtahy v řízení. Podle názoru Ústavního soudu je naopak na jurisdikční složce soudní moci, aby si ve vztahu ke správní složce vytvoření podmínek pro řádné plnění jejích úkolů adekvátním způsobem vynucovala. V Brně dne 17. února 1998 --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/PL-US-ST-6/98-1)