# Ústavní soud, sp. zn. Pl.ÚS-st. 3/96

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: Pl.ÚS-st. 3/96
- ECLI: ECLI:CZ:US:1996:Pl.US-st.3.96.1
- Typ rozhodnutí: Stanovisko pléna
- Datum rozhodnutí: 3. 12. 1996
- Datum zveřejnění: 17. 10. 2007
- Předmět řízení: Zásada materiálního nazírání na právo
- Klíčová slova: školy
- Dotčené předpisy: 1/1993 Sb., čl. 95 odst.2; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 172/1990 Sb., § 18 odst.1, § 18 odst.2, § 1 odst.2; 182/1993 Sb., § 23; 71/1967 Sb., § 53

## Právní věta

Ústavní soud vychází ze zásady materiálního nazírání na právo, dle níž nejde jen o dodržování práva bez dalšího, ale o dodržování takových norem chování, které jsou v souladu s obsahovými hodnotami.

## Výrok

Ústavní soud vychází ze zásady materiálního nazírání na právo, dle níž nejde jen o dodržování práva bez dalšího, ale o dodržování takových norem chování, které jsou v souladu s obsahovými hodnotami.

## Odůvodnění

V dané věci bylo ústavní stížností napadeno rozhodnutí rektora ze dne 14. 8. 1995, kterým vzhledem k formálním a věcným nejasnostem byla zrušena přijímací zkouška ze dne 10. 7. 1995, a tím i rozhodnutí děkana o nepřijetí ke studiu ze dne 31. 7. 1995 a současně stanoven nový termín přijímací zkoušky před komisí jmenovanou rektorem. Při dodržení zásady materiálního nazírání na právo a v návaznosti na úpravu obsaženou v zák. č. 172/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Statutu VUT, Statutu Fakulty podnikatelské a Pravidel pro přijímání ke studiu na Fakultě podnikatelské a i s přihlédnutím k Pokynům děkana pro přijímací řízení na Fakultu podnikatelskou VUT pro školní rok 1995/1996, má Ústavní soud za to, že za situace, kdy rektor ústavní stížností napadeným rozhodnutím na základě skutkových nejasností založených diametrální odlišností výsledků mezi zkouškou jazykovou, kdy oba uchazeči dosáhli v podstatě nejnižší počet bodů, a všeobecnou zkouškou, v níž se jako jediní dosažením maximálního počtu bodů prezentovali v zásadě jako geniální, přičemž stěžovatelka dosahovala dosud průměrných studijních výsledků a stěžovatel dokonce podprůměrných, a dalších nejasností plynoucích ze skutečnosti, že oba přijímací zkoušku skládali v náhradním termínu, při níž seděli vedle sebe a kdy předsedou přijímací komise byl zaměstnanec soukromé agentury, kde oba stěžovatelé studovali, učinil opatření, kterým měly být odstraněny tyto nejasnosti a současně tak postavena najisto otázka zjištění předpokladů ke studiu, resp. zákonem postulované způsobilosti ke studiu (srov. § 18 odst. 1 zák. č. 172/1990 Sb.), nelze napadenému rozhodnutí rektora nic vytknout, a to tím spíše, že se pohyboval v mezích vysokoškolského zákona, který mu hned v preambuli ukládá dokonce zvýšenou odpovědnost za rozvoj vzdělanosti a zvyšování vědecké úrovně společnosti. Ze stejných důvodů nelze na straně rektora konstatovat ani libovůli zakládající dokonce protiústavnost. Jak z předeslaného plyne, na uvedeném nic nemůže změnit neexistence procesních pravidel, neboť takový přístup by svědčil o upřednostňování formálních přístupů před obsahovými, a navíc si lze představit i situaci, kdy právě procesní pravidla vytvoří prostor pro libovůli a přesto budou v konkrétním případě interpretována s vyloučením této libovůle. Jiná věc je, že stanovení postupu ve statutu ve smyslu rozhodnutí třetího senátu je zajisté významným příspěvkem k vytvoření předpokladů pro kvalitu přijímacího řízení právě z hlediska jeho obsahu, nelze je však povyšovat nad podstatu, kterou zůstávají schopnosti a předpoklady ke studiu, čemuž odpovídá i to, že tyto postupy nalézají prostor až v podzákonné právní sféře.

V Brně dne 3. 12. 1996

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/PL-US-ST-3/96-1)