# Ústavní soud, sp. zn. Pl.ÚS 39/96

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: Pl.ÚS 39/96
- ECLI: ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.39.96
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 3. 1997
- Datum zveřejnění: 2. 11. 2007
- Předmět řízení: Ke zrušení § 89 odst. 14 trestního zákona
- Dotčené předpisy: 182/1993 Sb., § 74, § 43 odst.1 písm.d

## Výrok

Návrh se odmítá .

## Odůvodnění

Stěžovatel J.B. podal dne 23. února 1996 ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 11. 1995, sp. zn. 9 To 494/95, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně sp. zn. 1 T 34/95, jímž byl uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) a odst. 2 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců a peněžitému trestu Kč 5 000,--.

Porušení svých ústavních práv spatřoval v tom, že byla porušena jeho práva na spravedlivý proces, případně že byla porušena rovnost účastníků řízení, ale zejména skutečnost, že bylo porušeno jeho základní právo uvedené v čl. 39 Listiny základních práv a svobod, že jen zákon může stanovit, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uložit.

Spolu se svým podáním podal stěžovatel návrh na zrušení § 89 odst. 14 trestního zákona ve znění přijatém zákonem č. 290/1993 Sb., článku IV bod 2. zákona č. 175/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon, který obsahuje zmocnění pro vládu, aby obecně závazným předpisem stanovila nejnižší měsíční mzdu, a na vyslovení, že nařízení vlády ČSFR č.64/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona, současně pozbývá platnosti.

Na základě toho bylo řízení o ústavní stížnosti přerušeno a návrh na zrušení ustanovení obou zákonů a na vyslovení, že prováděcí předpis současně pozbývá platnosti, byl postoupen k rozhodnutí plénu Ústavního soudu podle § 78 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Ústavní soud se seznámil s námitkou stěžovatele, že právní postavení stěžovatelů proti rozhodnutím v trestních věcech, která nabývají právní moci vyhlášením, je v podstatné disproporci oproti postavení stěžovatelů proti rozhodnutím vydaným v občanském soudním řízení, kde podmínkou pro nabytí právní moci rozhodnutí je doručení jeho písemného vyhotovení.

Ústavní soud konstatoval, že návrh stěžovatele na zrušení uvedených právních předpisů byl sice podán spolu s ústavní stížností podle ustanovení § 74 citovaného zákona, ale pokládal za rozhodující, že ústavní stížnost nebyla podána v předepsané šedesátidenní lhůtě od právní moci napadeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 11. 1995 ve smyslu § 72 odst. 2 citovaného zákona.

Ústavní soud proto neshledal možnost, aby se takovým návrhem zabýval, a dospěl k závěru, že návrh na zrušení citovaných právních předpisů je třeba podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 1997 JUDr. Zdeněk K e s s l e r
předseda Ústavního soudu ČR

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/PL-US-39/96-96)