# Ústavní soud, sp. zn. Pl.ÚS 24/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: Pl.ÚS 24/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:Pl.US.24.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 7. 2003
- Datum zveřejnění: 2. 11. 2007
- Předmět řízení: K výsledkům referenda o přistoupení ČR k EU
- Klíčová slova: referendum
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 17, čl. 21; 114/2003 Sb., čl.; 182/1993 Sb., § 43 odst.2 písm.a, § 43 odst.2 písm.b

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se svým včas podaným návrhem s odvoláním na ustanovení § 125d zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 114/2003 Sb., domáhá vydání nálezu, jímž by výsledky referenda o vstupu České republiky do Evropské unie konaného dne 13. a 14. 2003 byly zrušeny. V důvodech svého návrhu uvádí, že informovanost občanů České republiky byla zcela jednostranná, neboť měla tyto občany zdůrazňováním pouze pozitivních stránek přesvědčit o nutnosti vstupu České republiky do Evropské unie. Také vyhlášené výsledky referenda jsou zkresleny, neboť referenda se zúčastnilo pouze 55,21 % oprávněných voličů, a aby byla získána absolutní většina pro souhlas vstupu ČR do EU, muselo by hlasovat pro tento vstup alespoň 90,65 % občanů.

Podle ustanovení § 125d odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 114/2003 Sb., návrh na vydání rozhodnutí o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, může podat každý občan oprávněný hlasovat v referendu, a to nejpozději do 10 dnů ode dne, v němž skončilo hlasování v referendu. Podle názoru Ústavního soudu však důvody uváděné navrhovatelem svědčí pro zjevnou neopodstatněnost návrhu, neboť vyhlášený výsledek referenda odpovídá čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 515/2002, podle něhož přistoupení České republiky k Evropské unii je v referendu schváleno, odpověděla-li na otázku pro referendum kladně nadpoloviční většina hlasujících. Jak ústavní zákon č. 515/2002, tak ani zákon č. 114/2003 Sb., neobsahují podmínky a náležitosti propagace související s hlasováním, pouze v ustanovení § 9 odst. 1 citovaného zákona vymezuje orgány plnící úkoly s přípravou a průběhem hlasování a zjišťování výsledků referenda. Podle odst. 2 citovaného ustanovení činnost orgánů pro referendum je výkonem státní správy, jež přirozeně může svým způsobem reflektovat i cíle, které vláda v souvislosti s referendem sleduje. Pokud tedy vláda ve své propagační činnosti i jinými způsoby pledovala pro přistoupení České republiky k Evropské unii, nešlo o akty odporující principům demokratického právního státu (čl. 1 Ústavy ČR), tedy o svévolné akty. Listina základních práv a svobod ve svém čl. 1 naopak klade důraz na svobodu lidí a jejich rovnost v důstojnosti i v právech, což přirozeně předpokládá politickou "svéprávnost" každého našeho občana, zejména také učinit si všemi dostupnými prostředky jasno i o tak důležitých institutech, jaké představovalo právě červnové referendum.

Všechny uvedené úvahy jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 2. července 2003

JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/PL-US-24/03-03)