# Ústavní soud, sp. zn. Pl.ÚS 2/01 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: Pl.ÚS 2/01 - ECLI: ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.2.01 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 23. 1. 2001 - Datum zveřejnění: 2. 11. 2007 - Předmět řízení: Zrušení § 1 odst.4 zákona o zaměstnanosti (1/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) - Klíčová slova: podnikání - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 26 odst.1; 1/1991 Sb., § 1 odst.4; 120/1976 Sb., čl. 6 ## Právní věta Poněvadž zákonné ustanovení, jehož zrušení bylo navrhováno, pozbylo platnosti dříve, než Ústavní soud ukončil řízení, nezbylo Ústavnímu soudu, než v souladu s § 67 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, řízení o zrušení § 1 odst. 4 zákona č. 1/1991 Sb. , o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb. , zastavit. ## Výrok Řízení se zastavuje . ## Odůvodnění V souvislosti s ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 7. 1998 a vedenou pod sp. zn. II. ÚS 304/1998 podal výše uvedený stěžovatel ve smyslu § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh na zrušení ustanovení § 1 odst. 4 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb., (§ 16 bod 1) (dále jen "zákon o zaměstnanosti"), když tvrdil, že toto zákonné ustanovení omezuje právo na svobodu podnikání zaručené čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Výše uvedenou ústavní stížností brojil stěžovatel proti uložení pokuty ÚP ve výši 250.000,- Kč v důsledku porušení ustanovení § 1 odst. 4 zákona o zaměstnanosti, čehož se měl dopustit tím, že jako provozovatel sítě čerpacích stanic pronajal čerpací stanici jinému podnikateli, který sice již zajišťoval provoz čerpací stanice svými zaměstnanci, avšak sám zaměstnancem stěžovatele nebyl a hlavní činnost (prodej pohonných hmot) provozoval jménem a na účet stěžovatele (pronajímatele). Stěžovatel uváděl, že tato tzv. franchizingová forma je v zahraničí u provozovatelů sítí čerpacích stanic běžná a tolerovaná, zatímco ust. § 1 odst. 4 zákona o zaměstnanosti přikazuje právnickým i fyzickým osobám zajišťovat plnění svých běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti svými zaměstnanci s výjimkou manžela a dětí u fyzické osoby, nebo s výjimkou společníků resp. členů u osoby právnické. Znění § 1 odst. 4 zákona o zaměstnanosti ke dni podání ústavní stížnosti s návrhem na zrušení právního předpisu bylo: "Právo občana na zaměstnání se zabezpečuje především jeho pracovním uplatněním v zaměstnání umožňujícím mu výkon práce v pracovním vztahu. Právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce, to neplatí o plnění běžných úkolů, které fyzická osoba zajišťuje sama nebo s pomocí svého manžela nebo dětí anebo právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů. Běžnými úkoly vyplývajícími z předmětu činnosti se pro tyto účely rozumí zejména úkoly přímo související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobnou činností při podnikání podle zvláštních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro její výkon, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost." Protože daný návrh splňoval podmínky ust. § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (neboť navrhoval zrušení ustanovení zákona, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, s níž byl návrh podán), senát Ústavního soudu podle ust. § 78 odst.1 zákona č. 182/1993 Sb., řízení o ústavní stížnosti usnesením ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. II. ÚS 304/98, přerušil a návrh na zrušení ustanovení zákona postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle ust. čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy. Výše citované ustanovení § 1 odst. 4 zákona o zaměstnanosti navrhované ke zrušení bylo na základě zákona č.167/1999 Sb., platného ode dne 30. 7. 1999, přesunuto do § 1 odst. 6 zákona o zaměstnanosti. Následně, zákonem č. 369/2000 Sb., platným ode dne 23. 10. 2000 a účinným ode dne 22. 11. 2000, kterým se zákon č. 1/1991Sb., o zaměstnanosti, dále novelizoval, bylo ust. § 1 odst. 6 tohoto zákona novelizováno následujícím způsobem: "Právo občana na zaměstnání se zabezpečuje především jeho pracovním uplatněním v zaměstnání umožňujícím mu výkon práce v pracovním vztahu. Právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce, to neplatí o plnění běžných úkolů, které fyzická osoba zajišťuje sama nebo s pomocí svého manžela nebo dětí nebo právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů anebo je-li plnění běžných úkolů právnickou nebo fyzickou osobou svěřeno jiné právnické nebo fyzické osobě, která je povinna toto plnění zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce. Běžnými úkoly vyplývajícími z předmětu činnosti se pro tyto účely rozumí zejména úkoly přímo související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobnou činností při podnikání podle zvláštních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro jejich výkon, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Jinou právnickou nebo fyzickou osobou se pro tyto účely rozumí pouze osoba, jejíž předmět činnosti zahrnuje i činnosti, které ve smyslu věty druhé má svými zaměstnanci v pracovních vztazích zajišťovat. " Uvedenou změnou zákonné ustanovení, jehož zrušení bylo navrhováno, pozbylo platnosti, a to dříve, než Ústavní soud ukončil řízení. Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než v souladu s ust. § 67 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., řízení o zrušení ustanovení § 1 odst. 4 zákona o zaměstnanosti zastavit. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. ledna 2001 JUDr. Zdeněk Kessler předseda Ústavního soudu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/PL-US-2/01-01)