# Ústavní soud, sp. zn. Pl.ÚS 12/94

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: Pl.ÚS 12/94
- ECLI: ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.12.94
- Typ rozhodnutí: Nález
- Datum rozhodnutí: 12. 4. 1995
- Datum zveřejnění: 15. 10. 2007
- Předmět řízení: Zásady solidarity a ekvivalence uplatňované v systémech sociálního zabezpečení
- Klíčová slova: pojištění, sociální dávky
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 3 odst.1, čl. 4 odst.1; 100/1988 Sb.; 589/1992 Sb., § 3 odst.1, § 5 odst.2, § 3 odst.1 písm.c, § 14a odst.2, § 3 odst.2, § 14a odst.5; 92/1995 Sb.

## Právní věta

Ve všech existujících systémech sociálního zabezpečení jsou v
různém poměru zastoupeny zásady solidarity a ekvivalence. Každý
systém sociálního zabezpečení nese s sebou zvýhodnění určitých
sociálních skupin, podle toho, je-li preferováno spíše hledisko
solidarity nebo upřednostňována zásada ekvivalence. Tato úprava je
vyhrazena zákonodárci, který nemůže postupovat libovolně, ale při
stanovení preferencí musí přihlížet ke sledovaným veřejným
hodnotám.

## Výrok

N á v r h s e z a m í t á .

## Odůvodnění

Podáním ze dne 27. 4. l994, doplněným a zpřesněným podáními
ze dne 3l 8. l994 a l7. l. l995, navrhla skupina 42 poslanců
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podle ust. § 64
odst. l písm. b) zákona č. l82/l993 Sb., o Ústavním soudu, aby
Ústavní soud zrušil některá ustanovení zákona č. 589/l992 Sb.,
o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, která se týkají
poživatelů starobního důchodu.

Návrh (v doplňujícím podání ze l7. l. l995) se domáhá zrušení
těchto ustanovení zákona č. 589/l992 Sb. ve znění pozdějších změn
a doplňků:

l) ustanovení § 3 odst. l písm. c) a § 3 odst. 2

2) ustanovení vyjádřeného v § 5 odst. 2 věta l. a věta 3. slovy
"starobního nebo"

3) ustanovení vyjádřeného v § l4a odst. 2 věta l. a odst. 5 věta
3. slovy "starobního nebo".

Napadená ustanovení nejsou podle návrhu v souladu s čl. 4
odst. l a 4 a čl. ll odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod,
která je podle čl. 3 Ústavy ČR součástí ústavního pořádku České
republiky a s ustanovením čl. 2 odst. l Mezinárodního paktu
o lidských právech (správně Mezinárodního paktu o občanských
a politických právech) a čl. 2 odst. 2 Mezinárodního paktu
o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Dne 8. 2. l995 vzal zástupce skupiny poslanců návrh zpět
a požádal o připuštění zpětvzetí návrhu a zastavení řízení
s odůvodněním, že "v průběhu úvah o zpřesnění návrhu se ukázala
potřeba rozšířit návrh na zrušení též ve vztahu k zákonu č.
lOO/l988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákonů jej
měnících a doplňujících, a to v poměrně značném rozsahu. Protože
zástupce poslanců pro takový krok neměl v původním návrhu
zmocnění, a jde o významnou změnu resp. rozšíření návrhu, zdá se
korektnější vzít tento návrh na zrušení zákona zpět s tím, že bude
podán nový návrh, dotýkající se i dalších souvisejících zákonů."

Usnesením sp. zn. Pl.ÚS l2/94 ze dne 2O. 2. l995 nepřipustil
Ústavní soud ČR zpětvzetí návrhu a řízení nezastavil s poukazem na
ust. § 67 zák. č. l82/l993 Sb., o Ústavním soudu, který připouští
zastavení jen za podmínek uvedených v odst. l a 2, mezi něž podaný
návrh nespadá.
Z toho důvodu byl Ústavní soud ČR povinen rozhodnout
o návrhu skupiny poslanců na zrušení některých ustanovení zák.
589/l992 Sb. ve znění změn a doplňků, a to podle upraveného
a doplněného podání ze dne l7. l. l995.
Pojistné na sociální zabezpečení zahrnuje jednak pojistné na
důchodové zabezpečení, jednak pojistné na nemocenské pojištění.
Pojmovým znakem pojištění je podle návrhu skutečnost, že
v případě, kdy nastane pojistná událost, mají být dávkou
pojistného kryty nebo kompenzovány následky s touto událostí
spojené. Poživatel starobního důchodu výdělečně činný však podle
návrhu nárok na jakékoli pojistné plnění - pokud jde o oblast
důchodového zabezpečení - nemá. Pobírá pouze starobní důchod,
který mu byl již dříve přiznán a který se při další výdělečné
činnosti dále nezvyšuje.

Pokud jde o dávky nemocenského pojištění, tvrdí návrh, že
výdělečně činný poživatel starobního důchodu má stanovenou
tříměsíční čekací dobu pro vznik nároku na dávky a pobírání
nemocenských dávek je omezeno na dobu 84 dnů.

Konečně příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle
návrhu neopravňuje výdělečně činné poživatele starobního důchodu
nejen k pobírání podpory v nezaměstnanosti, ale ani k možnosti být
evidováni jako uchazeči o zaměstnání u úřadů práce.

Touto právní úpravou postavení výdělečně činných poživatelů
starobního důchodu se podle návrhu tato kategorie dostává do
rozporu s ustanovením čl. 4 odst. l a 4 a čl. ll odst. 3 a 4
Listiny základních práv a svobod, která je podle čl. 3 Ústavy ČR
součástí ústavního pořádku České republiky, jakož i s ust. čl. 2
odst. l Mezinárodního paktu o lidských právech a čl. 2 odst. 2
Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních
právech.
Uvedená úprava nemá podle návrhu charakter pojistného, jak je
v zákonech označena, protože nemá ekvivalentní "protiplnění" a má
tedy povahu skryté daně.

Z hlediska legislativně-technického navrhuje skupina poslanců
zrušení některých ustanovení zákona č. 589/l992 Sb., v platném
znění. Protože v těchto ustanoveních není samostatně uvedena
skupina poživatelů starobních důchodů (viz § 3 odst. l písm. c)
a odst. 2 cit. zák.), navrhla skupina poslanců zrušení placení
pojistného na sociální zabezpečení pro všechny kategorie
poplatníků pojistného, a to jak zaměstnanců (§ 3 odst. l písm.c)
bod l až l2), tak i všech osob samostatně výdělečně činných (§ 3
odst. 2). Výše pojistného placeného poplatníky v závislém poměru
činí 8,75 % z vyměřeného základu (§ 7 odst. l písm. b) zákona č.
589/l992 Sb., v platném znění). Pokud by kategorie poživatelů
starobního důchodu neplatila pojistné, pak by se jejich netto
příjem zvýšil o 8,75 % z vyměřovacího základu, čímž by došlo
k nerovnosti mezi touto kategorií a ostatními výdělečně činnými
osobami v závislém poměru.

Jestliže by nepodléhal placení pojistného výdělek poživatele
starobního důchodu, odpadlo by placení pojistného zaměstnavatelem,
které u starobních důchodců v závislém poměru činí 26,25 %
z vyměřovacího základu (§ 7 odst. l písm. a) cit. zákona) a u osob
samostatně výdělečně činných a spolupracujících 3O,2 % (§ 7 odst.
l písm. e) cit. zákona).
Neplacením pojistného zaměstnavateli by došlo k nerovnosti
mezi těmi, kteří by zaměstnávali poživatele starobního důchodu,
jejichž náklady by se snížily o 26,25 % z vyměřovacího základu,
které by nebyli povinni odvádět na sociální zabezpečení a těmi,
jejichž zaměstnanci by starobní důchod ještě nepobírali.

Při provedení úpravy navrhované skupinou poslanců (zrušení
§ 3 odst. l písm. c) a § 3 odst. 2) by prakticky žádná výdělečně
činná osoba neplatila pojistné na sociální zabezpečení. Přitom
jejich nároky na výplatu dávek, které jsou upraveny zákonem č.
lOO/l988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění, by zůstaly
zachovány.

Tuto skutečnost si uvědomil i zástupce skupiny poslanců, když

ve svém zpětvzetí a návrhu na zastavení řízení poukázal na
souvislost mezi zákony č. 589/l992 Sb. a zák. č. lOO/l988 Sb.
(obou v platném znění).

Ústavní soud vycházel při posuzování návrhu ze stanoviska, že
ve všech existujících systémech sociálního zabezpečení jsou
v různém poměru zastoupeny zásady solidarity a ekvivalence. Každý
systém sociálního zabezpečení nese s sebou zvýhodnění nebo
znevýhodnění určitých sociálních skupin, podle toho, je-li
preferováno spíše hledisko solidarity nebo upřednostňována zásada
ekvivalence. Tato úprava je vyhrazena zákonodárci, který nemůže
postupovat libovolně, ale při stanovení preferencí musí přihlížet
ke sledovaným veřejným hodnotám. V oblasti, která byla předmětem
posuzování, jde o oblast ekonomického zákonodárství, má
zákonodárce podstatně širší prostor, než v zákonech, které se
bezprostředně dotýkají základních lidských práv a svobod.

V případě výdělečné činnosti poživatelů starobních důchodů
vycházel zákonodárce ze snahy, aby pro všechny výdělečně činné
občany platila stejná pravidla pokud jde o placení pojistného na
sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
Tato pravidla jsou stanovena předem, jak pokud jde o výši
pojistného placeného osobami v závislé činnosti nebo samostatné
výdělečné činnosti, tak i výši placenou zaměstnavatelem.

Ústavní soud ČR se nemohl ztotožnit s tvrzením obsaženým
v návrhu, že pojistné placené poživateli starobního důchodu jim
v žádné skupině, na kterou přispívají, nepřináší "protiplnění"
a že tedy jde o skrytou daň, která jim je v rozporu s platnými
předpisy ukládána.

Výdělečně činný poživatel starobního důchodu má nárok na
invalidní důchod, pokud se stane invalidním následkem pracovního
úrazu nebo nemoci z povolání, je-li invalidní důchod vyšší než
starobní důchod, který pobírá. Kromě toho může pobírat důchod
pozůstalého při úmrtí manžela, stejně jako zvýšení důchodu pro
bezmocnost. Na děti pobírá výchovné včetně příplatku.

Pokud jde o výplatu dávek nemocenského pojištění, má
výdělečně činný poživatel starobního důchodu nárok na výplatu
nemocenských dávek, a to od l. dne pojištění, nikoli, jak tvrdí
návrh skupiny poslanců, až po 3 měsících.

Pobírání nemocenských dávek je sice omezeno na dobu tří
měsíců, ale v této době jde naopak o jistý druh preference této
kategorie, protože v souběhu pobírá jak starobní důchod, tak dávky
v nemoci. Výdělečně činní poživatelé starobního důchodu mají kromě
nemocenských dávek nárok na podporu při ošetřování člena rodiny.

Konečně placení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
opravňuje pojištěnce být uchazečem o zaměstnání (§ 7 odst. l zák.
l/l99l Sb., ve znění zák. 578/l99l Sb.) a na informace
o zaměstnání s výjimkou nároku na podporu v nezaměstnanosti, kdy
by šlo o souběh s již vypláceným starobním důchodem.

Na základě shora uvedených skutečností přezkoumal pak Ústavní
soud jednotlivé námitky obsažené v návrhu skupiny poslanců
a dospěl k těmto závěrům:

Namítaný rozpor s čl. 4 odst. l a 4 Listiny základních práv
a svobod není dán. Toto ustanovení totiž neuvádí samostatná
jednotlivá základní práva, ale stanoví pouze nutnost ukládat
obecné povinnosti toliko na základě zákona při zachování
základních práv a svobod. Tohoto ustanovení se lze tedy domáhat
pouze v návaznosti na další ustanovení Listiny základních práv
a svobod, Ústavy ČR nebo mezinárodních smluv ve smyslu čl. lO
Ústavy, která obsahují konkrétní základní práva nebo svobody,
k jejichž porušení došlo. Návrh skupiny poslanců takové
skutečnosti neobsahuje.

Rozpor s čl. ll odst. 3 Listiny základních práv a svobod
uvedený v návrhu není rovněž dán, protože toto ustanovení není pro
posouzení věci vůbec právně relevantní.

K namítanému rozporu s čl. ll odst. 4 Listiny základních práv
a svobod, že právní úprava placení pojistného znamená vyvlastnění
části příjmu poživatele starobního důchodu, nemohl se Ústavní soud
ztotožnit s návrhem skupiny poslanců. Čl. ll odst. 4 Listiny
základních práv a svobod má na mysli věcná práva, která by mohla
být event. předmětem vyvlastnění. Mezi taková nepatří dávky
důchodového zabezpečení ani příjem z výdělečné činnosti poživatelů
starobních důchodů a s ním spojené placení pojistného na sociální
zabezpečení.

Ústavní soud neshledal ani namítaný rozpor s čl. 2 odst. l
Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Toto
ustanovení zakazuje diskriminaci pouze ve vztahu k jednotlivým
právům uvedeným v Paktu. Navrhovatel však rozpor se žádným dalším
právem uvedeným v Paktu nenamítl.

Totéž platí i o čl. 2 odst. 2 Mezinárodního paktu o
hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Ze všech těchto důvodů dospěl Ústavní soud ČR k závěru, že
návrhu skupiny 42 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky ze dne 27. 4. l994 doplněnému dne l7. l. l995 nelze
vyhovět a návrh zamítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/PL-US-12/94-94)