# Ústavní soud, sp. zn. Pl.ÚS 103/20

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: Pl.ÚS 103/20
- ECLI: ECLI:CZ:US:2021:Pl.US.103.20.3
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 4. 2021
- Datum zveřejnění: 19. 5. 2021
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost návrhu v řízení o kontrole norem
- Dotčené předpisy: 100/2021 Sb.; 104/1991 Sb.; 391/2020 Sb.; 401/2020 Sb.; 408/2020 Sb.; 439/2020 Sb.; 443/2020 Sb.; 561/2004 Sb., § 184a; 59/2021 Sb.; 597/2020 Sb.; 60/2021 Sb.; 96/2021 Sb.

## Výrok

Ústavní stížnosti a návrhy s nimi spojené se odmítají.

## Odůvodnění

I.
Předmět řízení, obsah napadených aktů vlády a návrhem napadené ustanovení zákona

1. Ústavnímu soudu byla dne 12. 10. 2020 doručena ústavní stížnost nezletilé stěžovatelky a). Tato stížnost byla koncipována jako směřující proti jinému zásahu veřejné moci, zejm. vlády, Úřadu vlády České republiky a všech ministerstev a byla spojena s návrhem na zrušení § 184a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

2. Stěžovatelka a) se svou stížností domáhá vyslovení, že napadenými usneseními, která ve svém důsledku omezují provoz základních škol, jakož i volnočasových aktivit a zdravotnických zařízení, došlo k zásahu do jejích základních práv. K tomuto zásahu došlo několika na sebe navazujícími krizovými opatřeními, které vláda přijala v návaznosti na vyhlášení a opakované prodlužování nouzového stavu, konkrétně:
- usnesením vlády o přijetí krizového opatření ze dne 8. 10. 2020 č. 997, vyhlášeným pod č. 401/2020 Sb.,
- usnesením vlády o přijetí krizového opatření ze dne 12. 10. 2020 č. 1022, vyhlášeným pod č. 408/2020 Sb.,
- usnesením vlády o přijetí krizového opatření ze dne 30. 10. 2020 č. 1112, vyhlášeným pod č.443/2020 Sb.,
- usnesením vlády o přijetí krizového opatření ze dne 23. 12. 2020 č. 1377, vyhlášeným pod č. 597/2020 Sb.,
- usnesením vlády o přijetí krizového opatření ze dne 14. 2. 2021 č. 126, vyhlášeným pod č. 60/2021 Sb.,
- a usnesením vlády o přijetí krizového opatření ze dne 26. 2. 2021 č. 200, vyhlášeným pod č. 100/2021 Sb.
V souvislosti s výše jmenovanými krizovými opatřeními vlády napadla stěžovatelka a) ve své ústavní stížnosti, jakož i v navazujících doplněních, rovněž:
- vyhlášení nouzového stavu usnesením vlády ze dne 30. 9. 2020 č. 957, vyhlášeným pod č. 391/2020 Sb.,
- ve spojení s jeho prodloužením usnesením vlády ze dne 30. 10. 2020 č. 1108, vyhlášeným pod č. 439/2020 Sb.,
- konečně napadla nové vyhlášení nouzového stavu usnesením vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 125, vyhlášeným pod č. 59/2021 Sb.,
- jakož i časově bezprostředně navazující vyhlášení nouzového stavu usnesením vlády ze dne 26. 2. 2021 č. 196, vyhlášeným pod č. 96/2021 Sb.

3. Napadenými krizovými opatřeními byl ve svém obsahu omezen či zakázán provoz základních a uměleckých škol, jakož i středisek volného času, školních klubů a školních družin, zpěv a sportovní aktivity při výuce [stěžovatelka a) měla v době podání ústavní stížnosti 11 let], přičemž k tomuto omezení došlo konkrétně body 3-6 usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 8. 10. 2020 č. 997, vyhlášeným pod č. 401/2020 Sb., body 4-6 a 8-9 usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 12. 10. 2020 č. 1022, vyhlášeným pod č. 408/2020 Sb., body 4-6 a 8-9 usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 30. 10. 2020 č. 1112, vyhlášeným pod č. 443/2020 Sb., body 4-7 a 9-10 usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 23. 12. 2020 č. 1377, vyhlášeným pod č. 597/2020 Sb. a body 4-8 a 10-11 usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 26. 2. 2021 č. 200, vyhlášeným pod č. 100/2021 Sb. Krizovým opatřením přijatým usnesením vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 126, vyhlášeným pod č. 60/2021 Sb., byl omezen zejm. maloobchodní prodej, přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb, jakož i společenské, kulturní, zábavní, tradiční a vzdělávací akce aj.

4. Usnesením vlády ze dne 30. 9. 2020 č. 957, vyhlášeným pod č. 391/2020 Sb., byl vyhlášen nouzový stav, který byl pětkrát prodloužen se souhlasem Poslanecké sněmovny, poprvé jej vláda prodloužila usnesením ze dne 30. 10. 2020 č. 1108, vyhlášeným pod č. 439/2020 Sb., do 20. 11. 2020 [obě uvedená usnesení byla stěžovatelkou a) napadena]. Posléze na základě usnesení vlády č. 471/2020 Sb. Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s prodloužením nouzového stavu do 12. 12. 2020. Usnesením č. 521/2020 Sb. vláda nouzový stav se souhlasem Poslanecké sněmovny dále prodloužila do 23. 12. 2020, usnesením č. 593/2020 Sb. vláda nouzový stav opětovně prodloužila do 22. 1. 2021 a usnesením č. 21/2021 Sb. jej znovu prodloužila do 14. 2. 2021. Poté, co Poslanecká sněmovna odepřela souhlas s dalším prodloužením nouzového stavu, vláda vyhlásila od 15. 2. 2021 formálně nový, avšak časově bezprostředně navazující nouzový stav usnesením ze dne 14. 2. 2021 č. 125, vyhlášeným pod č. 59/2021 Sb. [toto usnesení je stěžovatelkou a) napadeno]. Poslanecká sněmovna nouzový stav zrušila svým usnesením ze dne 18. února 2021 č. 84/2021 Sb., a to k datu účinnosti zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, nejpozději však k 27. 2. 2021, kdy uvedený zákon nabyl účinnosti. Vláda nicméně usnesením ze dne 26. 2. 2021 č. 196, vyhlášeným pod č. 96/2021 Sb. vyhlásila od 27. 2. 2021 nový, časově bezprostředně navazující nouzový stav [toto usnesení stěžovatelka a) taktéž napadla].

5. V souvislosti s namítaným porušením práva na vzdělání stěžovatelka a) učinila návrh na zrušení § 184a školského zákona, týkajícího se zvláštních pravidel při omezení osobní přítomnosti dětí, žáků a studentů ve školách, který prakticky umožňuje konání výuky distančním způsobem.

6. Dne 23. 11. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena další ústavní stížnost nezletilé stěžovatelky b), v níž zprvu nebylo uvedeno, čí jménem je učiněna, v následném podání byla doplněna chybějící informace o tom, kdo je osobou, která návrh učinila. Nezletilá stěžovatelka b) se svou ústavní stížností domáhá vyslovení, že zákazem osobní přítomnosti žáků na základním vzdělávání a na zájmovém vzdělávání ve střediscích volného času, školních klubech a školních družinách byla porušena stěžovatelčina základní práva. Dále se domáhá zrušení bodů 4 a 6 usnesení vlády ze dne 30. 10. 2020 č. 1112, vyhlášeného pod č. 443/2020 Sb. Pod jeho bodem 4 vláda s účinností ode dne 2. 11. 2020 od 0.00 hod do dne 20. 11. 2020 do 23.59 hod. omezila provoz základních škol tak, že zakázala osobní přítomnost žáků na základním vzdělávání v základní škole; zákaz se však nevztahoval na školy při zdravotnickém zařízení. Pod bodem 6 napadeného usnesení ve shodném časovém období vláda omezila provoz středisek volného času, školních klubů a školních družin tak, že zakázala osobní přítomnost dětí, žáků, studentů a jiných účastníků na tomto zájmovém vzdělávání.

II.
Obsah ústavních stížností stěžovatelek

Argumentace stěžovatelky a)

7. Zákaz své osobní přítomnosti na základním a zájmovém vzdělávání, jakož i omezení provozu zdravotnických zařízení považuje nezletilá stěžovatelka a) za jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

8. Stěžovatelka a) v této souvislosti namítá zejm. nezohlednění nejlepšího zájmu dítěte při veškerém přijímání aktů vlády, činnosti Úřadu vlády České republiky a všech ministerstev, zejména Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, zakotveného v čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Zmíněné orgány nezohlednily, že rozhodují o zvláště ohrožené skupině osob. Rodiče stěžovatelky mohou v důsledku omezování provozu zdravotní péče zemřít na nediagnostikovanou onkologickou chorobu, sama nezletilá stěžovatelka a) je lékaři pravidelně sledována, přičemž krizová opatření vlády v rozporu s čl. 24 Úmluvy o právech dítěte nesměřují k dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu. Podle čl. 4 Úmluvy o právech dítěte mají přitom státy vůči dětem tzv. pozitivní závazky. Stěžovatelka a) však především namítá zásah do práva dítěte na vzdělání podle čl. 28 Úmluvy o právech dítěte, neboť bylo zakázáno kontaktní vzdělávání na základních školách. Současně byly v rozporu s čl. 31 téže Úmluvy omezeny i mimoškolní zájmové aktivity. V důsledku přijetí krizových opatření (v návaznosti na vyhlášení a neustálé prodlužování nouzového stavu) stěžovatelka a) nenavštěvuje školu ani skaut, nestýká se s ostatními dětmi a její možnost vzdělávání je zásadním způsobem omezena. Podle čl. 27 Úmluvy o právech dítěte přitom mají státy dbát rovněž na mravní a sociální vývoj dítěte. V současnosti je přitom v odborných kruzích známo, že je COVID-19 nemoc jako každá jiná.

9. Stěžovatelka a) v této souvislosti požaduje zrušit usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 8. 10. 2020 č. 997, vyhlášené pod č. 401/2020 Sb., vyhlášení nouzového stavu usnesením vlády ze dne 30. 9. 2020 č. 957, vyhlášeným pod č. 391/2020 Sb., a rovněž navrhuje zrušení § 184a školského zákona, který umožňuje konání výuky distančním způsobem. Dále se domáhá vyslovení, že vláda, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, jakož i další ministerstva dlouhodobě upřednostňují zájmy osob ohrožených onemocněním COVID-19 na úkor stěžovatelky a diskriminují ji zejm. na základě věku, a že svou činností porušily zájmy dítěte garantované Úmluvou o právech dítěte. Po Ústavním soudu požaduje vyslovit, že se dotčeným orgánům v zásahu zakazuje pokračovat.

10. Následně stěžovatelka a) učinila celkem deset doplnění ústavní stížnosti, z nichž některá rozšiřovala petitorní návrh.

11. V prvním doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka a) rozšířila svůj závěrečný návrh, když požadovala zrušení usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 12. 10. 2020 č. 1022, vyhlášeného pod č. 408/2020 Sb., a usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 30. 10. 2020 č. 1112, vyhlášeného pod č.443/2020 Sb., kterými byl ve svém obsahu omezen či zakázán provoz základních a uměleckých škol, jakož i středisek volného času, školních klubů a školních družin, zpěv a sportovní aktivity při výuce. Rovněž napadla prodloužení nouzového stavu usnesením vlády ze dne 30. 10. 2020 č. 1108, vyhlášeným pod č. 439/2020 Sb.

12. V druhém doplnění stížnosti stěžovatelka a) akcentovala, že se stále nemůže výuky zúčastnit, což představuje drastický zásah do jejích základních práv. Pokud by Ústavní soud stěžovatelce nevyhověl, je připravena se ve věci obrátit na Evropský soud pro lidská práva. Ve třetím doplnění stížnosti stěžovatelka a) odkázala na studie prokazující neefektivnost uzavírky škol z hlediska šíření pandemie. Ve čtvrtém doplnění stížnosti stěžovatelka a) upozornila na neefektivnost provádění testování PCR testy, které je ve skutečnosti zkreslené, a to i dle judikatury zahraničních soudů a odborných studií.

13. V pátém doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka a) rozšířila svůj závěrečný návrh, když požadovala zrušení usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 23. 12. 2020 č. 1377, vyhlášeného pod č. 597/2020 Sb., kterým byl ve svém obsahu omezen či zakázán provoz základních a uměleckých škol, jakož i středisek volného času, školních klubů a školních družin, zpěv a sportovní aktivity při výuce.

14. V šestém doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka a) opět brojila proti uzavření škol jakožto efektivnímu nástroji v boji s pandemií COVID-19. V sedmém doplnění stížnosti stěžovatelka a) upozornila na opětovné prodloužení nouzového stavu a trvající újmu na svých právech. Přiložila celkem 50 dopisů od rodičů dětí povinných školní docházkou, které popisují negativní dopady krizových opatření, která omezila výuku. V osmém doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka a) upozornila na dopady opatření omezujících školní docházku na soukromý a rodinný život dětí.

15. V devátém doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka a) rozšířila svůj závěrečný návrh, když požadovala zrušení usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 14. 2. 2021 č. 126, vyhlášeného pod č. 60/2021 Sb., které omezovalo zejm. maloobchodní prodej, přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb, jakož i společenské, kulturní, zábavní, tradiční a vzdělávací akce aj., aniž by přitom specifikovala zásah do vlastních práv nezletilé. Rovněž napadla nové vyhlášení nouzového stavu usnesením vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 125, vyhlášeným pod č. 59/2021 Sb., které stěžovatelka a) považovala za neústavní, neb k jeho přijetí došlo přes výslovný nesouhlas Poslanecké sněmovny.

16. V desátém doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka a) rozšířila svůj závěrečný návrh, když navrhla zrušení usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 26. 2. 2021 č. 200, vyhlášeného pod č. 100/2021 Sb., kterým byl ve svém obsahu omezen či zakázán provoz základních a uměleckých škol, jakož i středisek volného času, školních klubů a školních družin, zpěv a sportovní aktivity při výuce. Rovněž napadla vyhlášení nouzového stavu usnesením vlády ze dne 26. 2. 2021 č. 196, vyhlášeným pod č. 96/2021 Sb. Stěžovatelka a) přistoupila k rozšíření petitorního návrhu zejména s ohledem na závěry vyslovené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2021 č. j. 17 A 126/2020-84.

17. Na podporu svých tvrzení uvedených jak v původní v ústavní stížnosti, tak v navazujících doplněních předložila stěžovatelka a) rovněž celou řadu dokumentů, od vyjádření odborníků, po statistické údaje, odborné studie a judikáty vnitrostátních soudů potvrzující názory stěžovatelky o neefektivnosti opatření.

Argumentace stěžovatelky b)

18. Zákaz své osobní přítomnosti na základním a zájmovém vzdělávání usnesením vlády ze dne 30. 10. 2020 č. 1112 považuje nezletilá stěžovatelka b) za jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Společně s deklarací porušení jejích základních práv tímto zásahem se domáhá podle § 74 zákona o Ústavním soudu zrušení uvedeného usnesení vlády, které považuje za právní předpis.

19. Stěžovatelka b) si je vědoma důvodů, pro které usnesením ze dne 22. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 8/20 Ústavní soud odmítl podání, jímž se jednotlivec domáhal zrušení tehdy posuzovaného krizového opatření vlády o zákazu volného pohybu osob. Domnívá se však, že její ústavní stížnost takto odmítnout nelze. Krizové opatření vlády omezující volný pohyb mohli jednotlivci porušit a vyvolat tak řízení, v němž by byli pokutováni za jeho porušení, tj. mohli dosáhnout vydání individuálního rozhodnutí, proti němuž by se mohli po vyčerpání zákonných procesních prostředků k ochraně práva bránit ústavní stížností, s níž by mohli spojit návrh na zrušení právního předpisu - krizového opatření vlády. Takto však stěžovatelka b) postupovat nemůže, neboť svým jednáním nemůže porušit napadené usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 30. 10. 2020 č. 1112, vyhlášené pod č.443/2020 Sb., v jehož důsledku je jí odpíráno poskytování vzdělání osobní formou. Nehodlá-li Ústavní soud stěžovatelku ponechat bez možnosti ochrany, je podle jejího názoru třeba za jiný zásah považovat uzavření stěžovatelčiny školy, družiny a kroužků.

20. Stěžovatelka b) namítá porušení svého práva na vzdělání (čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tvrdí, že měla v době sepisu ústavní stížnosti 2 hodiny distanční výuky denně prostřednictvím internetu, což nepovažuje za plnohodnotnou formu vzdělávání. Současně přišla o možnost styku, zájmové činnosti a her se svými vrstevníky ve škole a družině. Přišla i o všechny kroužky (angličtinu, kreslení, atletiku, kytaru), které navštěvuje. Napadené usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 30. 10. 2020 č. 1112, vyhlášené pod č. 443/2020 Sb., považuje za neproporcionální zájmu na potřebě zvládnutí pandemie a postrádá rovněž jeho odůvodnění.

21. Dne 22. 2. 2021 učinila stěžovatelka b) své jediné doplnění ústavní stížnosti, v němž akcentovala přesah svých vlastních zájmů a upozornila na aktuální a i z médií obecně známé skutečnosti: děti jako ohrožená skupina jako jediné snášejí nepřetržité omezení svých práv a krizová opatření vlády jsou přijímána a formulována chaoticky. Stěžovatelka b) odkázala na nález sp. zn. Pl. ÚS 106/20 ze dne 9. 2. 2021, jehož ratio decidendi lze dle jejího názoru plně aplikovat na její případ. Rovněž přiložila daňový doklad (fakturu) osvědčující, že otec stěžovatelky b) nakoupil celkem 50 antigenních testů v ceně 8 000 Kč. Nízká pořizovací cena dle stěžovatelky jasně svědčí možnosti nakoupit testy plošně a testovat děti tak, aby výuka byla umožněna prezenční formou.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

22. Ústavní stížnost byla posouzena plénem Ústavního soudu podle čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. c) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14, o atrahování působnosti, publikovaného jako Sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., podle něhož si plénum vyhrazuje rozhodování v případech, kdy je účastníkem řízení nebo vedlejším účastníkem řízení vláda.

23. Vzhledem k tomu, že obě stěžovatelky napadly totožný akt vlády v části bodů 4 a 6 usnesení vlády ze dne 30. října 2020 č. 1112, vyhlášeného pod č. 443/2020 Sb., Ústavní soud usnesením ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 103/20 sloučil obě věci ke společnému projednání a rozhodnutí.

24. Stran náležitostí podání Ústavní soud shledal, že jsou obě stěžovatelky řádně zastoupeny advokátem. Následně bylo nutné posoudit otázku, zda jsou stěžovatelka a) a stěžovatelka b) osobami oprávněnými k podání takového návrhu. Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnosti směřující proti jinému zásahu orgánů veřejné moci a proti usnesením vlády o vyhlášení nouzového stavu a jeho prodloužení spojené s návrhem na zrušení napadených krizových opatření, resp. jejich částí, jakož i § 184a školského zákona nesplňují předpoklady k věcnému projednání.

25. Stěžovatelka a) brojila proti usnesením vlády, kterými byl vyhlášen (či prodloužen) nouzový stav. Dle usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/20 ze dne 22. 4. 2020, však tyto akty představují ad hoc rozhodnutí, která nemají právně normativní obsah (bod 25), představují primárně akt vládnutí politického charakteru a Ústavní soud by je mohl zrušit jen v případě, pokud by byly v rozporu se základními principy demokratického právního státu a pokud by znamenaly změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu (bod 27).

26. Stěžovatelka a) i stěžovatelka b) svá podání označují za tzv. zásahovou ústavní stížnost podle § 74 zákona o Ústavním soudu, přičemž požadují přímo zrušit krizová opatření vlády, která stěžovatelky považují za právní předpisy. Jiný zásah orgánu veřejné moci do svých ústavně zaručených práv spatřují jednak v zákazu osobní přítomnosti na základním vzdělávání v základní škole, jednak v zákazu osobní přítomnosti na zájmovém vzdělávání ve střediscích volného času, školní družině a školních klubech. Stěžovatelka a) pak akcentuje rovněž omezení poskytování zdravotní péče, které by potenciálně mohlo zasáhnout její práva. Zákazy vzdělávání na základní škole, jakož i zájmového vzdělávání jsou zakotveny v záhlaví specifikovaných usneseních o přijetí krizových opatření.

27. V souvislosti s namítanou povahou krizových opatření, která stěžovatelky označily za právní předpisy, Ústavní soud konstatuje, že § 64 zákona o Ústavním soudu jednotlivcům nesvěřuje aktivní procesní legitimaci k podání návrhu na zrušení zákona či jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Jednotlivci mohou podat spolu s ústavní stížností pouze tzv. akcesorický návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti (§ 74 zákona o Ústavním soudu).

28. Úpravu v § 64 zákona o Ústavním soudu nelze obcházet tím, že by jednotlivec právní normu (pravidlo chování) v právním předpise označil za jiný zásah orgánu veřejné moci s odkazem na § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a s takovou zdánlivou "zásahovou ústavní stížností" spojil návrh na zrušení právního předpisu, jenž obsahuje normu předtím označenou za jiný zásah orgánu veřejné moci. Takové podání by totiž podle své povahy bylo stále návrhem na zrušení právního předpisu, nikoli ústavní stížností. V obecné rovině nelze za jiný zásah orgánu veřejné moci považovat legislativní činnost [usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 7. 1994 sp. zn. I. ÚS 92/94 (U 15/2 SbNU 223)].

29. Stěžovatelky své ústavní stížnosti spojily s návrhem na zrušení krizových opatření, která je třeba s ohledem na jejich povahu v relevantních částech pokládat za právní předpisy; stěžovatelka a) se svou ústavní stížností spojila rovněž návrh na zrušení § 184a školského zákona. Návrhy na zrušení právních předpisů či jejich jednotlivých ustanovení podané dle § 74 zákona o Ústavním soudu spolu s ústavní stížností mají akcesorický charakter, a sdílí tedy osud ústavní stížnosti. Spolu s ústavními stížnostmi je tak třeba odmítnout i návrhy s nimi spojené.

IV.
Závěr

30. Ústavní soud z výše vyložených důvodů odmítl ústavní stížnosti jako návrhy podané někým zjevně neoprávněným dle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a spolu s ústavními stížnostmi odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) téhož zákona i návrhy s nimi spojené.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/PL-US-103/20-3)