# Ústavní soud, sp. zn. Pl.ÚS 1/93

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: Pl.ÚS 1/93
- ECLI: ECLI:CZ:US:1993:Pl.US.1.93
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 9. 1993
- Datum zveřejnění: 13. 11. 2008
- Předmět řízení: K neoprávněnosti soudů podat návrh na zrušení vládního nařízení pro rozpor s ústavním pořádkem
- Dotčené předpisy: 1/1993 Sb., čl. 87, čl. 95 odst.2; 2/1993 Sb., čl. 1; 182/1993 Sb., § 64 odst.4; 464/1991 Sb.

## Právní věta

Soud není oprávněn domáhat se u Ústavního soudu vyslovení nesouladu mezi nařízením vlády a Listinou základních práv a svobod, neboť jak plyne jednak z čl. 95 odst. 2 Ústavy , jednak z § 64 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb. , soud je oprávněn podat v souvislosti se svou rozhodovací činností pouze návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení pro rozpor s ústavním zákonem.

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se svým návrhem domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soud vyslovil nesoulad nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb. a článku 1 Listiny základních práv a svobod. Na odůvodnění svého návrhu uvedl, že dle § 1 nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb. se pro účely trestního zákona považuje za nejnižší měsíční mzdu částka 2000 Kčs, zatímco dle § 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb. činí výše minimální mzdy pro účely pracovněprávní 2200 Kčs což znamená, že si nejsou lidé rovni v oblasti trestněprávní s lidmi v oblasti pracovněprávní. Tato nerovnost má za následek přísnější posuzování škody, přísnější právní kvalifikaci, přísnější trestní sazbu a nakonec i trest. Současně svůj návrh doplnil údaji o tom , že v dané věci obviněné J. H. bylo vydáno usnesení dne 10.3.1992 sp. zn. 1T 36/ 91, kterým byla věc postoupena Okresnímu soudu Praha - východ, když krajský soud vycházel z částky 2200 Kčs dle nař. vlády ČSFR č. 53/1992 Sb. při určení škody velkého rozsahu, neboť je pro pachatele příznivější (§ 16 odst. 1 tr. zák.) a z judikátu Nejvyššího soudu ČR a to konkrétně rozhodnutí ze dne 29.4.1991 sp. zn. 1 To 21/1991. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.9.1992 sp. zn. 1 To 30/92 však zrušilo napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 1 T 36/91 ze dne 10.3.1992 ke stížnosti krajského prokurátora s tím, že je třeba aplikovat nařízení vlády ČSFR č. 464/ 1991 Sb., které v § 1 stanoví pro účely trestního zákona za nejnižší měsíční mzdu částku 2000 Kčs a které bylo vydáno v době, kdy platilo nař. vlády ČSFR č. 99/1991 Sb. určující pro účely pracovně právní minimální mzdu taktéž ve výši 2000 Kčs to vše s tím důsledkem, že pokud měl dle zákonodárce platit stejný režim pro obě oblasti, bylo by vydání nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb. nadbytečné. Že šlo skutečně o záměr zákonodárce odlišit oblast pracovněprávní a trestněprávní, dovodil Nejvyšší soud České republiky ve svém zrušovacím usnesení i z ustanovení § 2 nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb. jakožto derogační klausule upravující zrušení předchozího nařízení vlády ČSFR č. 258/1990 Sb. a dále i z ust. § 7 nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., kterým bylo zrušeno pouze vládní nařízení č. 99/1991 Sb.. Nejvyšší soud České republiky dále ve svém zrušujícím rozhodnutí ze dne 10.3.1992, sp. zn. 1T 36/91 konstatoval, že právní předpis nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb., je speciálním předpisem pro oblast trestního práva.

Ústavní soud pak především zkoumal z hlediska stávající právní úpravy t.j. čl. 87 a čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky a § 64 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., zda je soud oprávněn dovolávat se nesouladu mezi vládním nařízením a Listinou, jakožto zákonem, který tvoří součást ústavního pořádku České republiky, a dospěl k závěru, že soud není oprávněnou osobou k podání takového návrhu, neboť jak plyne jednak z čl. 95 odst. 2 Ústavy a jednak z § 64 odst. 4 z.č. 182/1993 Sb., soudy jsou oprávněny podávat v souvislosti se svou rozhodovací činností pouze návrhy na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení pro jejich rozpor s ústavními zákony. Za této situace byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) z.č. 182/1993 Sb. odmítnut, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 22. 9. 1993

JUDr. Iva Brožová
soudce ÚS ČR

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/PL-US-1/93-93)