# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 983/14

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 983/14
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:4.US.983.14.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 4. 2014
- Datum zveřejnění: 6. 5. 2014
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: trestná činnost, nemovitost
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 79d

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 14. 3. 2014 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující po svém doplnění základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se s tvrzeným porušením svého práva na spravedlivý proces a práva na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 36 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. V řízení, z něhož napadená rozhodnutí vzešla, nebylo vyhověno stěžovatelově žádosti o zrušení zajištění nemovitostí jako náhradní hodnoty za výnosy z trestné činnosti.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především konstatuje, že stěžovatelova argumentace v ústavní stížnosti obsažená je zásadně toliko obecnou parafrází dosavadní judikatury Ústavního soudu týkající se předmětné otázky. Stěžovatel ji přitom používá především mechanicky, aniž by se na základě jejich východisek alespoň pokusil o reflexi okolností vlastního případu. Konkrétně jde o zahájení trestního stíhání proti osobě stěžovatele (byla tedy ukončena fáze prověřování). Nadto ze stěžovatelem citované judikatury Ústavního soudu plyne, že zdejší soud akceptuje i výrazně delší dobu, po kterou dochází k zajištění věcí ve výše uvedeném smyslu [srov. přiměřeně například i usnesení ze dne 24. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 723/02]. O důvodnosti zajištění majetku v právě projednávané věci koneckonců vypovídá - byť k této otázce Ústavní soud nečiní i jen s ohledem na stěžovatelem formulovaný petit žádný kategorický závěr - jak stěžovatel vysvětluje fungování vlastního schématu, v rámci něhož mělo k tvrzené trestné činnosti docházet.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-983/14-1)