# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 975/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 975/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:4.US.975.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 4. 2012
- Datum zveřejnění: 3. 5. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 142 odst.1, § 137, § 157 odst.2, § 151 odst.2

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatelka napadla výrok II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. ledna 2012 č. j. 134 EC 664/2010-34, jímž byla uložena žalovanému (takto vedlejšímu účastníkovi v řízení před Ústavním soudem) povinnost zaplatit jí na náhradu nákladů řízení 300,- Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně. Stalo se tak v návaznosti na výrok I. rozsudku, kterým byl vedlejší účastník zavázán zaplatit navrhovatelce 1.008,-Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím z titulu přepravy městskou hromadnou dopravou bez platného jízdního dokladu, resp. následného postoupení této pohledávky navrhovatelce jako postupníkovi.

Obecnému soudu navrhovatelka ve svém návrhu vytkla svévoli v rozhodování; ta měla být dle jejího přesvědčení dána jednak odchýlením se od zásad v § 142 odst. 1 a 137 o. s. ř. vyjádřených, jednak také postupem, který obecný soud poukazem na žádné zákonné ustanovení nepodložil; příkladmo mohl dle ní nalézt oporu v § 150 nebo § 151 odst. 2 o. s. ř., nicméně tak neučinil. V této souvislosti navrhovatelka odkázala též na vývody týkající se problematiky rozhodování o nákladech řízení, obsažené v nálezech Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 257/05, I. ÚS 191/06, I. ÚS 1236/07, jakož i na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008; obecnému soudu v tom rámci vytkla porušení principu rovnosti a její znevýhodnění jen pro důvod, že je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je nákup a vymáhání pohledávek (včetně soudního). Oproti tomu, jak navrhovatelka namítá, personální a věcné náklady s tím spjaté nezohlednil a stejně tak ani nezbytnost odborné pomoci advokáta.

Cítí se být proto navrhovatelka napadeným výrokem soudu dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod plynoucích, pročež se domáhá jeho zrušení.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Výtkám navrhovatelky nebylo možno přisvědčit již potud, že co do testu ústavnosti výrok II. rozsudku (Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. ledna 2012 č. j. 134 EC 664/2010-34) obstojí; rozhodovací důvody směřující k závěru obsaženému v nákladovém výroku - ač z hlediska výše zjevně na hranici únosnosti - obecný soud dostatečně a srozumitelně ve shodě s ústavním a zákonným příkazem (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, § 157 odst. 2 o. s. ř.) vyložil.

V podrobnostech postačí odkázat na (obecně dostupný) nález sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. března 2012 (http://nalus.usoud.cz), v němž Ústavní soud popsal ústavně souladné alternativy odůvodnění reagujícího na situaci oné navrhovatelčině (co do skutkových okolností) obdobné; argumentační schéma navrhovatelkou kritizované, jímž obecný soud svůj nákladový výrok podložil, rozhodovací důvody tohoto nálezu pokrývají. Rovněž vůči stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008 se v něm Ústavní soud zřetelně vymezil a na navrhovatelkou citované nálezy - sluší se říci - kontinuálně navázal.

Nemohlo tak být rozhodnuto jinak, než jak je ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-975/12-1)