# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 966/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 966/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.966.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 4. 2010
- Datum zveřejnění: 20. 4. 2010
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 110 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností, z důvodů podrobně v ní rozvedených, napadá v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. 30 Ca 164/2008 a věc vrácena uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Předtím, než se začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí Ústavní soud zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci (viz např. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 117/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111).

Jak patrno ze shora uvedeného, ústavní stížnost směřuje proti zrušujícímu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla věc vrácena správnímu soudu k dalšímu řízení. Věc stěžovatele tak dosud není pravomocně ukončena a za tohoto stavu třeba učinit závěr, že nebyly dosud vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a ústavní stížnost je tak nepřípustná. Byla proto bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-966/10-1)