# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 955/07 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 955/07 - ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.955.07.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 20. 11. 2007 - Datum zveřejnění: 5. 12. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně - Klíčová slova: stavba - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1; 50/1976 Sb., § 88 odst.1 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť měla za to, že jimi došlo k porušení jejích práv na spravedlivý proces zaručeném v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na vlastnictví zaručeném podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Rozhodnutím stavebního odboru Úřadu městské části Brna, Brno - Žebětín ze dne 28. listopadu 2002, č.j. ÚS-155/94/154, bylo rozhodnuto o odstranění stavebních úprav provedených stěžovatelkou bez stavebního povolení. O jejím odvolání rozhodl Magistrát města Brna, odbor územního a stavebního řízení dne 12. února 2003, č.j. OÚSŘ U 03/02409/Ra/Wi, tak, že rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil a podané odvolání zamítl. Stěžovatelka napadla toto rozhodnutí správní žalobou, o které rozhodl shora popsaným rozsudkem Krajský soud v Brně tak, že správní žalobu zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Kasační stížnost stěžovatelky shora napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Stěžovatelka napadla rozhodnutí správních soudů s tím, že porušily její právo na spravedlivý proces tím, že nepřipustily jí navrhovaný důka, a to posudek znalce statika, z něhož jednoznačně vyplynula materiální nevykonatelnost rozhodnutí stavebního úřadu. Soudy se rovněž nezabývaly jejími námitkami a přisvědčily pouze žalovanému. Odkázala přitom na nález Ústavního soudu ze dne 5. ledna 2005, sp. zn. IV. ÚS /04 (patrně IV. ÚS 201/04). Dále mělo dojít k porušení jejího vlastnického práva, neboť bez zákonných podkladů jí nebyla povolena přístavba stavby, která je v jejím vlastnictví a leží na jejím pozemku. S ohledem na uvedené okolnosti se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i s obsahem spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 Ca 135/2003, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů. Ústavní soud především konstatuje, že jakkoliv ústavní stížnost obsáhle popisovala okolnosti, za nichž rozhodovaly správní orgány v rámci stavebního řízení, ústavně právní argumentace stěžovatelky, jakož i výtky proti postupu správních soudů před vydáním napadených rozhodnutí, se zúžily na pouhé konstatování zasažených základních práv. Podstatná část ústavní stížnosti tak brojila proti postupu stavebních úřadů, které nepovolily stavbu v rozsahu požadovaném stěžovatelkou. Napadená rozhodnutí se však týkají soudního přezkumu rozhodnutí o odstranění stavby, kterou stěžovatelka vybudovala bez stavebního povolení. Rozhodnutí soudů pak bylo napadeno pouze okrajově. Jak je dále ze spisu krajského soudu patrné, výtky předložené v ústavní stížnosti byly uvedeny již ve správní žalobě, resp. v kasační stížnosti a soudy se s nimi řádně a úplně v napadených rozsudcích vypořádaly. Pokud jde o námitku zkrácení stěžovatelky v jejích naříkaných právech postupem Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu, neshledal Ústavní soud opodstatněnost takového tvrzení. V řízení se oba soudy zabývaly předmětem správní žaloby resp. kasační stížnosti a jejich postup byl zcela v souladu s příslušnými procesními předpisy. Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelka dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelka měla a nepochybně využila možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Skutečnost, že správní soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti. Postupem soudů rovněž nedošlo ke zkrácení stěžovatelky v naříkaném právu na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Jak konstatoval již krajský soud v napadeném rozsudku, toto právo je moderováno zákonem v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny. V projednávané věci stěžovatelka prováděla stavební úpravy i v době, kdy bylo původní, omylem vydané, stavební povolení zrušeno. Pokud následně mělo, dle jejího tvrzení, dojít k materiální nevykonatelnosti rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby, není možno přisuzovat pochybení správním soudům a ani správním orgánům. Naopak tento stav nastal protiprávním postupem stěžovatelky samotné. K porušení práva na vlastnictví k majetku vytvořeném protiprávním postupem stěžovatelky tak nemohlo dojít činností orgánů veřejné moci. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-955/07-1)