# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 935/26

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 935/26
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:4.US.935.26.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 9. 2026
- Datum zveřejnění: 13. 10. 2026
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /právo na obhajobu; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /kontradiktornost řízení
- Klíčová slova: spis/nahlížení do spisu, přípravné řízení, kontradiktornost řízení, vazba/důvody
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 40 odst.3, čl. 36 odst.1; 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1, čl. 6 odst.3 písm.b, čl. 5 odst.4; 141/1961 Sb., § 65 odst.2, § 67

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Z ústavní stížnosti a jejích příloh bylo zjištěno, že stěžovatel je trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. b) a c) trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s konopím podle § 283a odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 6 písm. b) trestního zákoníku.

2. Stěžovatel dne 29. 12. 2025 požádal policejní orgán o nahlédnutí do kompletního spisového materiálu, všech připojených spisů (a to včetně spisů o dřívějším prověřování vedeném Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje pod sp. zn. KRPB-25510/TČ-2017-060082 a sp. zn. KRPB-238754/TČ-2019-060079), operativních materiálů a dokumentů z kryptoměnových burz. Policejní orgán mu ústavní stížností napadeným rozhodnutím sdělil, že spisy o dřívějším prověřování nejsou součástí spisového materiálu v nyní vedeném trestním stíhání. Teprve v případě, že by některé materiály z těchto spisů byly vyhodnoceny jako důležité pro vedené trestní řízení a staly by se součástí vyšetřovacího spisu, bylo by možné (za podmínky, že by to neohrozilo dosažení účelu trestního řízení) do nich nahlédnout. Policejní orgán sice stěžovateli s odkazem na nález ze dne 17. 6. 2004 sp. zn. III. ÚS 239/04 odepřel nahlédnutí do kompletního vyšetřovacího spisu, avšak současně mu umožnil nahlédnout do spisu v rozsahu, který neohrozí dosažení účelu trestního řízení.

3. Stěžovatel se následně s žádostí o přezkum odepření nahlížení do spisu obrátil na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Poukázal na to, že policejní orgán neuvedl konkrétní důvod pro odepření nahlédnutí do spisu, pouze se omezil na obecnou formulaci o možném "zmaření účelu trestního řízení", což však odporuje judikatuře Ústavního soudu, podle níž nelze za závažné důvody ve smyslu § 65 odst. 2 trestního řádu považovat zcela obecný poukaz na možnost maření výsledků vyšetřování (srov. nález ze dne 23. 1. 2001 sp. zn. IV. ÚS 472/2000). Tvrzení policejního orgánu je vnitřně rozporné, neboť na jedné straně tvrdí, že spisy z dřívějšího prověřování nejsou součástí vyšetřovacího spisu v této věci, a na druhé straně je zřejmé, že spisy byly policejnímu orgánu zapůjčeny právě pro potřeby nyní vedeného trestního řízení proti stěžovateli.

4. Vrchní státní zastupitelství stěžovateli sdělilo, že policejní orgán postupoval zákonným a odůvodněným způsobem, neboť závěr o existenci reálného narušení účelu trestního řízení je zcela důvodný. Rozsah odepření nahlédnutí byl omezen pouze na tu část spisu, jejíž zpřístupnění by mohlo zmařit nebo ohrozit další průběh vyšetřování, příp. prověřování. Zpřístupnění celého (i dosud nevyhodnoceného) objemu dat by znamenalo ohrožení či narušení účelu trestního řízení, neboť např. spisy z dřívějšího prověřování mohou obsahovat i dokumentaci k transakcím a finančním tokům z období, které mohou být předmětem trestního stíhání, přičemž "je nezbytné zachovat efektivní průběh vyšetřování, včetně souběžně prováděného prověřování dalších skutkových transakčních toků, pro které dosud nebylo zahájeno trestní stíhání, a to i s ohledem na potřebu zajistit objektivitu výpovědí případně nově identifikovaných osob, jež mohou být v souvislosti s transakčními toky identifikovány." Předmětem tohoto řízení je závažná a mimořádně rozsáhlá trestná činnost, zahrnující darknetové tržiště, kryptoměnové toky, dosud neukončené analytické procesy, znalecké zkoumání, probíhající žádosti o mezinárodní právní pomoc apod., přičemž "předčasné zpřístupnění nevyhodnocených analytických výstupů, surových dat z burz/směnáren či jiných podkladů by skutečně mohlo ohrozit návaznost dalších úkonů v probíhajícím trestním řízení. Část důkazní situace je závislá na probíhajících znaleckých úkonech a mezinárodní právní pomoci, které jsou objektivně časově náročné a jejichž povaha sama o sobě vylučuje předčasné zpřístupnění nekompletních a dosud neuzavřených výstupů. Trestní řízení musí probíhat korektně a spravedlivě a jednotlivé důkazní prostředky musí být využity s maximální možnou vypovídací hodnotou, kterou by jejich předčasné zpřístupnění mohlo ohrozit." Proto v postupu policejního orgánu nelze podle vrchního státního zastupitelství spatřovat jakoukoli účelovost směřující k omezení práv obviněného, a to i s ohledem na povahu a nebývalý rozsah listin, které byly obviněnému již dříve zpřístupněny.

5. Stěžovatel se následně obrátil s podnětem k výkonu dohledu na Nejvyšší státní zastupitelství, to konstatovalo, že vrchnímu státnímu zastupitelství, resp. policejnímu orgánu nebylo co vytknout. Z rozhodnutí policejního orgánu lze přitom dovodit závažné důvody, pro které bylo stěžovateli umožněno nahlédnout jen do části spisu. Policejní orgán totiž explicitně argumentuje nálezem sp. zn. III. ÚS 239/04, z něhož plyne, že právo obviněného na nahlížení do spisu je možno v přípravném řízení odepřít postupem podle § 65 odst. 2 trestního řádu, neboť v počátcích vyšetřování nelze často zabezpečit ochranu důkazních pramenů před jejich poškozením a zničením nebo před jinými aktivitami, sledujícími cíl mařit vyšetřování. Z kontextu věci tak dovodilo, že policejní orgán jako závažný důvod pro omezení nahlížení do spisu označil právě ochranu důkazních pramenů před aktivitami, které by mohly vést k maření vyšetřování. Vrchní státní zastupitelství v rámci svého přezkumu tento závažný důvod dále rozvedlo a konkretizovalo (viz bod 4 výše) a shledalo jej adekvátním pro ospravedlnění omezení práva stěžovatele na nahlížení do spisu. Nejvyšší státní zastupitelství uzavřelo, že vrchní státní zastupitelství a policejní orgán dospěly k věcně správnému řešení, neboť zde existují konkrétní, závažné a zákonné důvody pro odepření práva nahlédnout do části spisu. Tyto důvody stěžovateli přezkoumatelným způsobem sdělily. Jejich postup byl v souladu se zákonem i se zásadou proporcionality, neboť při omezení práva obviněného na nahlížení do spisů v přípravném řízení postupovaly tak, aby jeho práva byla omezena co možná nejméně a na nezbytně nutnou dobu.

6. K požadavku stěžovatele na zpřístupnění spisů z dřívějšího prověřování, operativních materiálů a dokumentů z kryptoměnových burz Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že policejní orgán i dozorové státní zastupitelství stěžovateli podrobně vysvětlily, že tyto materiály lze zařadit do vyšetřovacího spisu zásadně až poté, co jsou informace v nich obsažené náležitě vyhodnoceny s ohledem na jejich relevanci pro trestní řízení. Součástí trestního spisu totiž mají být jen důkazy a další skutečnosti významné pro trestní řízení, neboť zařazením irelevantních důkazů by mohlo dojít k porušení práv a zájmů osob nezúčastněných na trestním řízení. Právo nahlížet do spisu se nevztahuje na nahlížení do materiálů, které jsou pouhými vnitřními pomůckami a pracovními materiály orgánů činných v trestním řízení (srov. usnesení ze dne 26. 7. 2005 sp. zn. I. ÚS 54/05).

II.
Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel především namítá, že napadená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení nejsou dostatečně odůvodněna. Policejní orgán k žádosti obhajoby o zpřístupnění spisů z dřívějších prověřování uvedl, že "není policejním orgánem, který vedl prověřování", přestože tyto spisy fyzicky drží a má je zapůjčeny. Jeho rozhodnutí dále neidentifikuje žádný konkrétní vyšetřovací úkon, který by mohl být nahlížením ohrožen, resp. část spisu, jejíž zpřístupnění stěžovateli by bylo rizikové a ani postup, jakým by ke zmaření vyšetřování mělo dojít, a to diferencovaně k jednotlivým typům dokumentů, jež obhajoba žádala zpřístupnit. Tento nedostatek se snažilo napravit vrchní státní zastupitelství, které sice uvádí kategorie probíhajících úkonů, avšak ani jednu z nich nevztahuje ke konkrétní části spisu. Odkazované kategorie (analytické procesy, znalecké zkoumání, mezinárodní právní pomoc, ochrana objektivnosti budoucích hypotetických výpovědí) jsou navíc pouze typové. Nesplňují standard individualizace a neidentifikují konkrétní mechanismy, kterými by mohlo dojít ke zmaření či ohrožení průběhu vyšetřování. Vrchní státní zastupitelství vyšlo z kategorického a proporcionalitu popírajícího (tudíž i ústavně nekonformního) názoru o absolutní přednosti řádného průběhu vyšetřování před právem obviněného na nahlížení do spisu. Nejvyšší státní zastupitelství navíc taktéž zakládá důvodnost odepření nahlédnutí do spisu na hypotetickém předpokladu o možné budoucí potřebě "zajistit objektivitu výpovědí případně nově identifikovaných osob, jež mohou být v souvislosti s transakčními toky identifikovány", avšak tento důvod nelze považovat za dostatečně závažný. Nejvyšší státní zastupitelství důvody pro odepření nahlížení do spisu z rozhodnutí policejního orgánu implicitně "dovozuje" namísto toho, aby je v jeho rozhodnutí explicitně nalezlo. Orgány státního zastupitelství tak nedostatky rozhodnutí policejního orgánu nenapravily, spíše je zastřely.

8. Rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení odporují judikatuře Ústavního soudu, která omezuje možnost odepření nahlížení do spisu pouze na počáteční fázi vyšetřování (nálezy sp. zn. III. ÚS 239/04 a ze dne 16. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 3221/09). Ačkoli orgány činné v trestním řízení na tuto judikaturu samy odkazují, nejde o odkazy přiléhavé, neboť trestní stíhání trvá již řadu měsíců a klíčové procesní úkony již byly provedeny (např. výslechy stěžovatele byly provedeny již v srpnu 2025; srov. usnesení ze dne 19. 11. 2025 sp. zn. I. ÚS 2750/25). Odepření přístupu k části spisu tak nemůže být aprobováno, neboť není přiměřené ve vztahu k plynutí času (stěžovatel zde analogicky odkazuje na doktrínu zesílených důvodů). Disproporci odepření podtrhuje povaha konkrétních požadovaných materiálů. Obhajoba žádala především o zpřístupnění údajů z kryptoměnových burz, analytické výstupy blockchainové analýzy a o spisy z prověřování vedených v letech 2017 a 2019. Odepření přístupu k datům, která stěžovatel nemůže ovlivnit, resp. nemůže ovlivnit ani jejich výklad, nelze rozumně odůvodnit rizikem maření vyšetřování. Stěžovatel přitom pochybuje o tom, zda orgány činné v trestním řízení skutečně disponují daty z burz v rozsahu, který jejich skutková konstrukce předpokládá. Odepření přístupu do spisu neslouží ochraně integrity vyšetřování, nýbrž brání v odhalení nedostatečnosti důkazního základu trestního stíhání.

9. Stěžovatel dále namítá, že orgány činné v trestním řízení dostatečně nepřihlédly ke skutečnosti, že je vazebně stíhán. To stěžovatel ilustruje na příkladu vazebního zasedání ze dne 11. 12. 2025 a navazujícího řízení, v němž mu bylo v důsledku odepření přístupu do spisu zabráněno účinně napadnout důvody vazby. Orgány činné v trestním řízení na základě téhož spisu, do něhož mu odpíraly přístup, konstruovaly návrhy na ponechání stěžovatele ve vazbě, resp. vazební soudy na nich založily svá rozhodnutí (srov. usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 70 Nt 1993/2025 a usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 8/2026). Tento přístup odporuje judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Přesto byla rozhodnutí vazebních soudů aprobována i Ústavním soudem (usnesení ze dne 25. 2. 2026 sp. zn. IV. ÚS 398/26, bod 13). Odepření přístupu do spisu bylo nepřiměřené. Orgány činné v trestním řízení pochybily, když nepodrobily § 65 odst. 2 trestního řádu
euro-konformní interpretaci, a to skrze čl. 7 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU o právu na informace v trestním řízení, který ukládá členským státům povinnost zpřístupnit zatčené osobě dokumenty nezbytné pro účinné napadení zákonnosti zbavení svobody.

10. Na základě uvedeného stěžovatel uzavírá, že orgány činné v trestním řízení porušily jeho práva na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), spravedlivý proces [čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod] a přezkum zákonnosti zbavení osobní svobody při zachování rovnosti zbraní (čl. 5 odst. 4 Úmluvy).

III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není součástí soustavy orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 Ústavy). Řízení před Ústavním soudem je zvláštním a specializovaným řízením, jehož předmětem je posouzení, zdali v předchozích řízeních nedošlo k zásahu do stěžovatelových základních práv či svobod zaručených mu ústavním pořádkem.

12. Dané trestní řízení se nachází dosud ve stádiu přípravného řízení, a možnosti zásahu Ústavního soudu proti rozhodnutím vydávaným v jeho průběhu jsou tudíž omezeny jen na nejzávažnější vady, které by později nebylo již možné odstranit a představovaly by pro stěžovatele citelnou a nezhojitelnou újmu (k tomu srov. např. nález sp. zn. III ÚS 3221/09 či usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03). Ústavní soud by mohl vůči postupu orgánů činných v trestním řízení kasačně zasáhnout pouze tehdy, kdyby jej bylo možné označit za svévolný, a tedy zjevně postrádající jakýkoliv racionální a právní podklad. Tak tomu v dané věci nebylo a není.

13. Ústavní soud (shodně jako již několikrát v minulosti) konstatuje, že požadavek kontradiktornosti trestního řízení je nutno uplatňovat v kontextu ostatních legálních zásad trestního řízení, např. zásady vyhledávací, zásady hospodárnosti a zásady rychlosti řízení, proto může být za dodržení principu proporcionality v některých stádiích řízení, a to zejména v přípravném řízení, dočasně omezen. V tomto smyslu může být obviněnému a jeho obhájci v souladu s § 65 odst. 2 trestního řádu ze závažných důvodů odepřeno nahlížení do spisu. Zákonem předpokládaná možnost omezení práva nahlížet do spisů vyplývá ze skutečnosti, že v počátcích vyšetřování nelze často zabezpečit ochranu důkazních pramenů před jejich poškozením a zničením nebo před jinými aktivitami sledujícími cíl mařit vyšetřování. Za situace, kdy koliduje oprávněný zájem státu na účinném postihu kriminality, resp. jiné důležité společenské a individuální zájmy, s právem obviněného na obhajobu, připouští právní úprava, jakož i trestně procesní teorie a praxe, dočasné omezení práva na nahlížení do spisů v přípravném řízení (viz např. již výše citovaný nález sp. zn. III. ÚS 239/04 nebo usnesení ze dne 16. 5. 2023 sp. zn. I. ÚS 1053/23).

14. Uvedené závěry se plně uplatní i v tomto případě. Nelze souhlasit s tím, že odkazy orgánů činných v trestním řízení na tuto judikaturu nejsou přiléhavé, neboť trestní stíhání v době jejich rozhodování trvalo již více než pět měsíců a nebylo tedy možné hovořit o počáteční fázi vyšetřování, a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé, citovaná judikatura i § 65 odst. 2 trestního řádu připouští omezení práva na nahlížení do spisu pro celé přípravné řízení. Možná míra jeho omezení je pak dána závažností důvodů kolidujících s právem na obhajobu, resp. právem na nahlížení do spisu. V tomto případě orgány činné v trestním řízení dostatečně ospravedlnily odepření nahlédnutí do části vyšetřovacího spisu s odkazem na dva závažné důvody, a to veřejný zájem na zajištění řádného průběhu trestního řízení, resp. na předcházení jeho maření a také zájem na ochraně zájmů třetích osob.

15. Zadruhé, předmětem řízení je závažná a mimořádně rozsáhlá trestná činnost, zahrnující darknetové tržiště a kryptoměnové toky. V řízení je prováděno mimořádně rozsáhlé dokazování zahrnující např. analytické procesy, znalecké zkoumání či žádosti o mezinárodní právní pomoc. Tato trestní věc je velmi složitá, a to jak po skutkové (zejména technické), tak i právní stránce. Dne 9. 3. 2026 bylo trestní stíhání rozšířeno o další závažné trestné činy. Odkaz stěžovatele na to, že Ústavní soud v minulosti aproboval závěry orgánů činných v trestním řízení, které samy prohlásily výslech obviněných za milník v jimi vedeném řízení, po němž bude spisový materiál obviněným zpřístupněn (viz např. usnesení ze dne 10. 1. 2024 sp. zn. II. ÚS 3252/23), není relevantní. Postup se liší případ od případu podle toho, jak se mění skutkové a procesní okolnosti. Ačkoli byl tedy výslech stěžovatele již proveden, neplyne z toho automatický nárok na následné zpřístupnění spisu.

16. Ústavní soud nemohl dát za pravdu ani námitce, že by napadená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení nebyla dostatečně odůvodněna. Stěžovateli lze sice přisvědčit, že především rozhodnutí policejního orgánu trpí jistou mírou obecnosti, avšak z hlediska ústavnosti mu nelze nic vytknout. V přípravném řízení, tedy ve fázi zjišťování a ujasňování jednotlivých skutkových okolností nelze očekávat, že odůvodnění odepření nahlédnutí do některých částí spisu bude stát na konkrétních finálních skutkových zjištěních a meritorních závěrech, jelikož mnohé skutečnosti jsou právě předmětem prověřování. Z povahy věci je proto odůvodnění tohoto typu vždy v jisté míře generické a obecné, protože vše je ve fázi objasňování. Navíc argumentace policejního orgánu byla následně při přezkumu provedeném vrchním státním zastupitelstvím, resp. Nejvyšším státním zastupitelstvím podstatně prohloubena a konkretizována. Napadená rozhodnutí, resp. vyrozumění jsou tak z pohledu ústavních nároků odůvodněna dostatečně.

17. Konečně, námitky týkající se nemožnosti účinně napadnout důvodnost vazby z důvodu znepřístupnění části spisu, vznesl stěžovatel ve vazebním řízení, resp. v následné ústavní stížnosti. Ústavní soud tuto námitku shledal jako zjevně neopodstatněnou (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 398/26, bod 13). Stěžovatel se navíc omezuje pouze na obecné proklamace a neuvádí žádné konkrétní skutečnosti či argumenty, z nichž by bylo možné věrohodně dovodit, že mu v trestním řízení (především pak ve vazebním řízení) nebyly v přiměřeném rozsahu poskytnuty důkazy nebo jiné informace potřebné v daném stadiu trestního řízení k jeho obhajobě a že by se tedy nemohl seznámit zejména s důvody zahájení trestního stíhání a důvody, pro něž byl vzat do vazby, resp. na jejichž základě byla jeho vazba prodloužena. Ze stěžovatelem citované judikatury ESLP a ani z judikatury Ústavního soudu přitom neplyne, že by pro způsob seznámení s těmito skutečnostmi měla být v trestním řádu předepsána specifická forma, zejména není předepsáno, že by obviněnému (obhájci) musel být umožněn přístup (nahlédnutí) do kompletního vyšetřovacího spisu (srov. např. nálezy sp. zn. III. ÚS 239/04 a ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. II. ÚS 336/06). Odepřením přístupu k části spisu v této fázi řízení nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces a jeho dílčích komponent. Zpřístupnění dokumentů nezbytných pro účinné napadení zákonnosti zbavení svobody automaticky neimplikuje ústavní nárok na zpřístupnění celého trestního spisu.

18. Ústavní soud tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, proto odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu na přednostní projednání Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o věci rozhodl bez zbytečného odkladu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-935/26-1)