# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 922/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 922/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:4.US.922.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 3. 2012
- Datum zveřejnění: 3. 4. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: náklady řízení, odvolání, opravný prostředek - řádný
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 177/1996 Sb.; 484/2000 Sb.; 99/1963 Sb., § 151 odst.2, § 201

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.
Ústavnímu soudu byl dne 12. 3. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku městského soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.
Výše citovaným rozsudkem obecný soud vyhověl návrhu stěžovatelky a zavázal vedlejšího účastníka k úhradě jistiny ve výši 1.022,- Kč s příslušenstvím. Nicméně ve výroku II. určil stěžovatelce náhradu nákladů řízení vůči vedlejšímu účastníkovi pouze ve výši 5.280,- Kč, namísto 8.800,- Kč. S výrokem II. stěžovatel zásadně nesouhlasí, neboť obecný soud nevycházel z vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, ve znění pozdějších předpisů, ale z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů. Dle náhledu stěžovatele nemá uvedený postup oporu v pozitivním právu, čímž dochází k výraznému zásahu do právní jistoty účastníků řízení. Obecné soudy aplikují výše uvedený postup na základě judikatury Ústavního soudu, kterou však považuje stěžovatel za protiústavní, neboť dochází k popření principu legitimního očekávání a odchýlení se od léta zažité praxe.

III.
Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je z části nepřípustná a z části zjevně neopodstatněná.

Čtvrtý senát Ústavního soudu dále konstatuje, že se obdobnými stížnostmi téže stěžovatelky v minulosti již zabýval, např. ve věci evidované u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 609/12 nebo IV. ÚS 834/12, a na svých závěrech v těchto usneseních uvedených nemá čeho měnit.

Z toho důvodu Ústavní soud na citované a stěžovatelce známé odůvodnění uvedených usnesení v krátkosti toliko odkazuje a předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v části směřující proti výroku ve věci samé odmítá podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou a v části směřující proti výroku o nákladech řízení pak podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítá jako zjevně neopodstatněnou.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-922/12-1)