# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 917/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 917/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:4.US.917.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 4. 2008
- Datum zveřejnění: 27. 5. 2008
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: vlastnictví
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11 odst.1; 40/1964 Sb., § 123, § 139 odst.2

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčeni v právech zakotvených v čl. 11 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že jako spoluvlastníkům nemovitosti jim nebylo přiznáno právo na její užívání s poukazem na právo většinového spoluvlastníka, který je z tohoto práva ke společné věci vyloučil a užívá ji pouze pro svou potřebu. Uvedený závěr soudů, opírající se dle odůvodnění rozsudků o právní názor Nejvyššího soudu České republiky, považují za protiústavní.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávali, zjištěn nebyl. Krajský soud v Praze přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Berouně, jímž byla zamítnuta žaloba navrhovatelů na určení rozsahu užívání nemovitosti, a opodstatněně jej potvrdil, když se ztotožnil s provedeným hodnocením důkazů, jakož i s výkladem a aplikací ustanovení § 139 odst. 2 občanského zákoníku. V odůvodnění rozsudku pak vyčerpávajícím způsobem a s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky vyložil, proč navrhovatelé, jímž každému náleží k nemovitosti spoluvlastnický podíl ve výši 1/8, nejsou oprávněni k jejímu užívání, když žalovaná jako spoluvlastnice většinová (k podílu v rozsahu 6/8) o hospodaření s předmětnou nemovitostí, jako společnou věcí, rozhodla tak, že ji užívá sama. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat. Lze dodat, že vlastnické právo neobsahuje jen právo užívání - dle § 123 občanského zákona je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním, v případě spoluvlastnictví k věci pak dle § 139 odst. 2 věta prvá občanského zákona se společnou věcí hospodařit na základě většinového rozhodnutí spoluvlastníků, počítaného podle velikosti podílu. Jde tedy o zákonem vymezená oprávnění a omezení, vyplývající z vlastnických, v dané věci spoluvlastnických, práv a vztahů, v souladu s nimiž bylo soudy rozhodnuto. Konečně pak ve smyslu § 3 občanského zákona výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů mj. nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Pro uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-917/08-1)