# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 909/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 909/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.909.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 4. 2007
- Datum zveřejnění: 4. 5. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 10. 4. 2007 se A. O. (dále též "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí (přičemž usnesení krajského soudu označil nesprávně jako rozsudek) a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

II.

Z napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2007 vyplývá, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 10. 2006 zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2006, čj. 41 Cad 21/2006-19, s odůvodněním, že majetkové poměry stěžovatele nevyžadují, aby mu byl pro toto řízení ustanoven zástupce.

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 2. 2007 kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítl.

III.

V nejasně formulované ústavní stížnosti stěžovatel zřejmě zamýšlel vyjádřit nesouhlas s tím, že obecné soudy nevyhověly jeho návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

IV.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněnou, přičemž k vysvětlení tohoto závěru postačí uvést následující.

Důvody, pro které Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele a krajský soud jeho návrh zamítly, jsou přehledně a zcela srozumitelně v napadených rozhodnutích vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat. Žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem se správnými závěry obecných soudů, takže stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci stěžovaných rozhodnutí založit nemohly.

K odstranění nedostatku právního zastoupení Ústavní soud stěžovatele nevyzýval, neboť i kdyby tato vada byla odstraněna, nic by to na zjevné neopodstatněnosti podané ústavní stížnosti změnit nemohlo.

Z uvedených důvodů bylo podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-909/07-1)