# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 887/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 887/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.887.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 5. 2007
- Datum zveřejnění: 24. 5. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost "zbraní"
- Klíčová slova: poplatek/osvobození, poplatek/soudní, předběžná otázka/ESD
- Dotčené předpisy: 549/1991 Sb., § 12, § 11, § 9 odst.1; 99/1963 Sb., § 138

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá vyslovení, že v záhlaví citovaným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a zrušení cit. rozhodnutí. Dále navrhuje, aby Ústavní soud postoupil věc Evropskému soudnímu dvoru (dále jen "ESD") k rozhodnutí o předběžné otázce, zda mohou orgány soudní moci členské země Evropské unie podmiňovat poskytnutí soudní ochrany občanovi stanovením poplatkové povinnosti v případech, kdy neexistence osvobození od soudních poplatků účastníka řízení proti státu je vyvolána porušením závazků členskou zemí z mezinárodní smlouvy.

Napadeným usnesením byl stěžovatel vyzván, aby zaplatil soudní poplatek ve výši 1.000.000,- Kč do tří dnů od doručení tohoto usnesení.

Protiústavnost napadeného usnesení spatřuje stěžovatel v nerovném přístupu soudu k účastníkům řízení. Dovozuje, že s ohledem na závazky, které pro Českou republiku podle jeho názoru vyplývají z Občanskoprávní úmluvy o korupci, publ. pod č. 3/2004 Sbírky mezinárodních smluv, by řízení ve věci náhrady škody způsobené korupčním jednáním mělo být osvobozeno od soudních poplatků. V jeho případě se právě o takové řízení jedná. Z toho důvodu je podle něj napadené rozhodnutí nezákonné a ve svém důsledku i protiústavní, neboť představuje porušení principu rovnosti zbraní a znemožňuje stěžovateli efektivně se domáhat svého práva před soudem.

Ústavní stížnost je podle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ust. § 75 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závislých na jeho uvážení.

Proti samotnému usnesení o výzvě k zaplacení soudního poplatku sice není přípustné odvolání, toto usnesení však není konečným rozhodnutím v řízení. Stěžovatel má v pokračujícím řízení možnost bránit svá práva. Zásah Ústavního soudu v této fázi řízení by byl popřením principu subsidiarity, jednoho ze základních principů, na nichž je ústavní soudnictví vystavěno. Porušení základních práv, kterým stěžovatel argumentuje, přitom není spjato pouze s napadeným usnesením nebo konkrétní fází řízení před obecnými soudy. Principy, jichž se dovolává, ovládají celé řízení před soudem a v rámci tohoto řízení se jim také dostane ochrany mělo-li by dojít k tomu, že by je soud některým svým jednotlivým rozhodnutím ohrozil.

Ústavní soud nemohl vyhovět ani stěžovatelovu návrhu na předložení výše specifikované předběžné otázky k rozhodnutí ESD. V této souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje, že účelem prejudiciálního řízení před ESD je podle čl. 234 Smlouvy o založení ES posouzení platnosti norem komunitárního práva, případně jejich interpretace, pokud je třeba tyto normy v řízení před vnitrostátním soudem aplikovat. Ústavní soud poskytl stěžovateli v reakci na jeho návrhy již několikrát výklad této problematiky, srov. usnesení sp.zn. IV.ÚS 416/05, sp.zn. I.ÚS 9/06, sp.zn. II.ÚS 347/07. Ani v tomto případě se stěžovatelův návrh netýká výše naznačeného účelu řízení před ESD, proto by předložení věci ESD postrádalo jakýkoliv smysl.

S ohledem na skutečnosti výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-887/07-1)