# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 88/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 88/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.88.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 11. 2007
- Datum zveřejnění: 22. 11. 2007
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 237 odst.1 písm.b

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 1. 2007 podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Stěžovatel namítal, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a do práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 2 Listiny.

Z podané ústavní stížnosti, přiložených příloh a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 28 C 111/2003 (dále jen "soudní spis") Ústavní soud zjistil, že žalobkyně Ing. E. V. a M. B. (dále jen "žalobkyně") se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 7. 3. 2003 domáhaly přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu č. 4 situovaného v Praze 4, Na Jezerce 16, který jako nájemce užíval stěžovatel. Obvodní soud rozsudkem ze dne 7. 3. 2005, č. j. 28 C 111/2003-52, žalobu zamítl. Na základě podaného odvolání žalobkyň Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 9. 2005, č. j. 23 Co 313/2005-72, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Obvodní soud znovu rozhodl rozsudkem ze dne 13. 4. 2006, č. j. 28 C 111/2003-90 tak, že k výpovědi z nájmu přivolil a stěžovateli uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyním do 15 dnů po zajištění přístřeší. Stěžovatel proti tomuto rozsudku podal odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2006, č. j. 23 Co 335/2006-108, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.

Stěžovatel dne 10. 1. 2007 napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které doručil přímo Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud dovolání k dalšímu opatření postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 4, který usnesením ze dne 2. 2. 2007, č. j. 28 C 111/2003-115, podané dovolání odmítl z důvodu, že bylo podáno po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty (§ 240 odst. 1 o. s. ř.). Stěžovatel podal proti vydanému usnesení odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2007, č. j. 23 Co 100/2007-121, potvrdil.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní soud z doručenky založené v soudním spise u č. listu 109 zjistil, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2006, č. j. 23 Co 335/2006-108, byl stěžovateli, resp. jeho právní zástupkyni JUDr. Lence Kulhavé, doručen dne 6. 11. 2006. V daném případě je zcela evidentní, že ústavní stížnost, která byla, pokud se týká napadených rozhodnutí, podána k poštovní přepravě až dne 8. 1. 2007, podána stěžovatelem opožděně, neboť lhůta k jejímu podání uplynula v pátek dne 5. 1. 2007.

Ústavní soud dále konstatuje, že ústavní stížnost je podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Za situace, kdy stěžovatel dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2006, č. j. 23 Co 335/2006-108, jehož přípustnost opíral o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podal po lhůtě k tomu určené ustanovením § 240 odst. l věta prvá o. s. ř., neumožnil, aby mohl dovolací soud napadený rozsudek z hlediska jeho správnosti přezkoumat. Tím způsobil, že v jeho právní věci nebyly vyčerpány všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jak to má na mysli ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Soudkyni zpravodajce proto nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-88/07-1)