# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 87/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 87/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:4.US.87.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 1. 2019
- Datum zveřejnění: 7. 2. 2019
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem
- Klíčová slova: styk rodičů s nezletilými dětmi, předběžné opatření
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4; 292/2013 Sb., § 475 odst.1; 99/1963 Sb., § 75c odst.1, § 75c odst.4, § 102 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel zastoupený advokátem podal včas ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně uvedenému v záhlaví. Krajský soud potvrdil jako soud odvolací usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2018, č. j. 40 P 5/2015-644, jímž bylo nařízeno předběžné opatření upravující styk stěžovatele (otce) s nezletilou vedlejší účastnicí.

U Městského soudu v Brně probíhá řízení ve věci péče o nezletilou vedlejší účastnici, které dosud není pravomocně skončeno, což se týká právě úpravy styku stěžovatele s jeho dcerou. Vzhledem k dlouhotrvajícímu opatrovnickému řízení byl předběžnými opatřeními upraven tzv. řízený (asistovaný) styk rodiče s dítětem ve specializovaném zařízení. Forma asistovaného styku byla zvolena z toho důvodu, že vazby mezi nezletilou a jejím otcem jsou vážně narušeny (nemohly se řádně vyvinout), nezletilá není na svého otce zvyklá, a proto je vhodné a v zájmu nezletilého dítěte v současné situaci zvolit "navykací režim".

Stěžovatel se na Ústavní sud obrátil se stížnostmi směřujícími proti předběžným opatřením již dvakrát a v obou případech byly stížnosti odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Pro stručnost by bylo možné jen odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 1914/15, a ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 3031/17, protože od poslední úpravy styku stěžovatele s jeho dcerou se situace zásadně nezměnila a touto stížností napadené předběžné opatření mění jen čas a místo (odborné pracoviště) asistovaného styku.

Stěžovatel je tedy dobře obeznámen s rozhodovací praxí Ústavního soudu při přezkumu předběžného opatření ve věci péče o nezletilé dítě; ani v tomto případě nemá Ústavní soud co dodat nad rámec řečeného ve dvou předcházejících usneseních citovaných výše. "Kosmetickou" změnou týkající se místa a času styku mohlo jen stěží dojít k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Je třeba zdůraznit, že již nyní stěžovatel především vznáší své námitky proti znaleckému posudku, který byl částečně podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. V této souvislosti je ústavní stížnost do určité míry předčasná, protože stěžovatel bude mít možnost případně se bránit proti meritorní úpravě styku, a nikoliv jen proti úpravě zatímní - formou předběžného opatření. Opatrovnické soudy vycházely ze znaleckého posudku Mgr. Ivony Pecák Fasurové při nařízení předběžného opatření do značné míry nad rámec potřebného. Podle ustanovení § 75c odst. 3 o. s. ř. totiž může soud rozhodnout o předběžném opatření "bez slyšení účastníků", tedy bez nařízeného jednání a prováděného dokazování. Je tomu tak z toho důvodu, že předběžné opatření má zatímní charakter a jde o "rychlý" procesní institut.

Bylo by vhodné a v zájmu nezletilé, aby se stěžovatel namísto podávání opakovaných stížností v téměř nezměněné situaci soustředil na obnovení narušeného vztahy se svojí dcerou, v čemž mu není bráněno. Bude-li v budoucnu vztah mezi rodičem a dítětem navázán, nebude nepochybně nic bránit jiné úpravě styku, jak ostatně naznačují obecné soudy ve svých rozhodnutích. Stěží lze v současné době upravit styk v běžném rozsahu, trvá-li jen navázání očního kontaktu dítěte s jeho otcem půl hodiny. Bude-li stěžovatel citlivě a zodpovědně realizovat svůj styk, nebude nic bránit tomu, aby později se svojí dcerou trávil samostatně delší dobu; v současné době pro to ovšem předpoklady splněny nejsou. Naposledy uvedené však přísluší hodnotit obecným soudům, nikoliv soudu ústavnímu. Opatrovnické soudy svá rozhodnutí podrobně odůvodnily, vysvětlily a na jejich odůvodnění lze pro stručnost odkázat.

S ohledem na shora uvedené Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena žádná ústavně zaručená práva stěžovatele; proto stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-87/19-1)