# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 828/23

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 828/23
- ECLI: ECLI:CZ:US:2024:4.US.828.23.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 4. 2024
- Datum zveřejnění: 22. 5. 2024
- Předmět řízení: základní práva a svobody/ochrana osobních údajů; základní práva a svobody/ochrana soukromého a rodinného života; právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na odškodnění za rozhodnutí nebo úřední postup; procesní otázky řízení před Ústavním soudem/závaznost rozhodnutí Ústavního soudu
- Klíčová slova: újma, škoda/náhrada, škoda/odpovědnost za škodu, stát, osobní údaj, veřejná funkce, satisfakce/zadostiučinění
- Dotčené předpisy: 1/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 89 odst.2; 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 10 odst.2, čl. 10 odst.3, čl. 36 odst.3; 159/2006 Sb., § 13 odst.3, § 14b odst.1; 82/1998 Sb., § 13 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnosti se odmítají.

## Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavními stížnostmi, obsahově a argumentačně shodnými, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozsudků (v části týkající se nároku na finanční zadostiučinění a nákladů řízení) s tvrzením, že jimi byla porušena jejich základní práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na ochranu před neoprávněným zveřejňováním údajů o své osobě ve smyslu čl. 10 odst. 3 Listiny, na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny a na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Usnesením ze dne 20. 6. 2023 sp. zn. IV. ÚS 828/23, IV. ÚS 920/23, IV. ÚS 1000/23 rozhodl Ústavní soud o jejich spojení ke společnému řízení a vedení pod sp. zn. IV. ÚS 828/23.

2. Z ústavních stížností a jejích příloh se podává, že stěžovatelé se samostatnými žalobami domáhali u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") po vedlejší účastnici omluvy a specifikované finanční částky za zásah do jejich práva na ochranu soukromí. Obvodní soud jejich žaloby zamítl a uložil jim povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení.

3. Proti rozsudkům obvodního soudu podali stěžovatelé odvolání, která Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") neshledal důvodnými a rozsudky obvodního soudu napadenými rozsudky potvrdil a stěžovatelům uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení.

II.
Argumentace stěžovatelů

4. V ústavních stížnostech stěžovatelé shodně uvádějí, že podstatou jejich nároků je náhrada nemajetkové újmy způsobené postupem Ministerstva spravedlnosti podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a to neomezeným, dlouhodobým, systematickým a plošným zveřejňováním jejich citlivých osobních údajů z titulu jejich postavení jako veřejných funkcionářů, přestože Ústavní soud nálezem ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (N 22/98 SbNU 257, 149/2020 Sb.) příslušná ustanovení zákona o střetu zájmu zrušil. Jsou přesvědčeni, že za takový postup musí stát nést odpovědnost. Městský soud napadenými rozsudky, kterými existenci právní odpovědnosti vedlejší účastnice popřel, zasáhl do jejich ústavně zaručených páv, včetně práva na soudní ochranu.

5. V závěru stěžovatelé poukázali na nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2022 sp. zn. IV. ÚS 579/22 a dovolávají se jeho závěrů, neboť jsou jimi obecné soudy vázány.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byly vydány napadené rozsudky. Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnosti jsou přípustné, neboť stěžovatelé před jejich podáním vyčerpali veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavních stížností

7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinými slovy, je tomu tak tehdy, když stížností napadený zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud o něm již dříve vyslovil.

8. Tak tomu je i v nyní posuzovaných věcech, protože o obsahově shodných ústavních stížnostech Ústavní soud již rozhodoval. Nejprve vydal nález sp. zn. IV. ÚS 579/22, na který poukazují stěžovatelé v ústavních stížnostech, jeho závěry byly překonány postupem podle § 23 zákona o Ústavním soudu, tj. přijetím stanoviska ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 (4/2023 Sb.), které je pro Ústavní soud i ostatní orgány veřejné moci závazný. Na obsah tohoto stanoviska Ústavní soud odkazuje, přičemž tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (obdobně usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 409/12 a ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 241/15).

9. Obdobný postup se uplatní také při posouzení relevance odkazu stěžovatelů na nález sp. zn. IV. ÚS 579/22. Kasační závazností vykonatelného nálezu v obdobné věci, jako je ta stěžovatelů, se zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 2. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1638/23. Uvedl, že právní názor vyslovený plénem ve stanovisku podle § 23 zákona o Ústavním soudu, či v rozhodnutí podle § 13 věty druhé téhož zákona, kterým se plénum odchýlí od právního názoru vyjádřeného v nálezu, se uplatní ve všech řízeních, tedy i ve věci, v níž byl vydán kasační nález překonaný stanoviskem či rozhodnutím pléna.

10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnosti jako návrhy zjevně neopodstatněné podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-828/23-2)