# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 821/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 821/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:4.US.821.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 3. 2012
- Datum zveřejnění: 3. 4. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: překážka věci rozsouzené (res iudicata), pozemek, vlastnické právo
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 150; 99/1963 Sb., § 104 odst.1, § 159a odst.1, § 159a odst.4, § 159a odst.5

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 7. března 2012, stěžovatel podle ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho základního práva vlastnit majetek zaručeného čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 a 2 Protokolu čl. 1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že se žalobou domáhal určení vlastnického práva k pozemku ve zjednodušené evidenci p. č. 1938 - původ grafický příděl, role v k. ú. Modřice. Soud prvního stupně řízení zastavil z důvodu existence překážky věci pravomocně rozhodnuté, jejíž nedostatek nelze odstranit (§ 104 odst. 1 věta první a § 159a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř.). Na základě odvolání podaného stěžovatelem odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud pak stěžovatelem podané dovolání jako nedůvodné zamítl.

Stěžovatel má za to, že napadenými rozhodnutími byl zbaven svého vlastnického práva k dotčenému pozemku, neboť dle jeho názoru, negativní procesní podmínka - překážka věci pravomocně rozsouzené není v jeho případě dána.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a konstatuje, že argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, nevedou k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Ústavní soud žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení tvrzených práv stěžovatele neshledal. Z obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí řádně zabývaly a vydaná rozhodnutí jsou pak logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze polemizuje se závěry, které vyvodily ve věci rozhodující soudy a ze strany Ústavního soudu se domáhá přehodnocení způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru. V aplikaci a výkladu aplikovaných procesně právních předpisů přitom neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto lze bez dalšího odkázat na podrobná odůvodnění napadených rozhodnutí.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzeného základního práva stěžovatele zaručeného ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-821/12-1)