# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 804/06

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 804/06
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.804.06.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 9. 2007
- Datum zveřejnění: 26. 9. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel byl v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 o zaplacení 691.981,80 Kč s příslušenstvím v postavení žalovaného. Obvodní soud žalobě vyhověl a zavázal stěžovatele uvedenou částku zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. K odvolání stěžovatele změnil Městský soud v Praze rozhodnutí tak, že do částky 436.075,98 Kč s příslušenstvím vyhovující rozsudek potvrdil, do částky 8.640,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a do částky 247.265,82 s příslušenstvím rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí v rozsahu potvrzujícího výroku dovolání, které bylo dovolacím soudem odmítnuto jako nepřípustné.

Ústavní stížnost je svým obsahem namířena proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu, ačkoliv stěžovatel navrhuje i zrušení potvrzené části rozhodnutí soudu I. stupně a rozhodnutí soudu dovolacího. Stěžovatelovy námitky se týkají problematiky provádění dokazování, hodnocení důkazů a soudem učiněných skutkových zjištění.

Obecné soudy podaly k ústavní stížnosti vyjádření. Obvodní soud pro Prahu 1 odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a upozornil, že v argumentaci stěžovatele není ničeho namítáno proti tomuto rozhodnutí.

Odvolací soud vyjádřil přesvědčení, že jeho postupem nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. Uvedl, že postupoval v souladu v občanským soudním řádem a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

Nejvyšší soud rovněž odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.

Uvedená vyjádření neobsahovala žádné nové skutečnosti, a proto je soud stěžovateli k případné replice nezasílal.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, k posouzení ústavní stížnosti si vyžádal i spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp.zn. 27C 73/95 a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně vyjadřoval k problematice "přehodnocování" hodnocení důkazů, které proběhlo před obecnými soudy (srov. např. rozhodnutí ve věci sp.zn. III.ÚS 854/06, sp.zn. I.ÚS 682/06, sp.zn. III.ÚS 775/06). Jako orgán moci soudní, který však není součástí soustavy obecných soudů a nemůže sloužit jako další instance v přezkumu jejich rozhodovací činnosti, není zásadně k takovému přehodnocování povolán. Jeho úkolem je výlučně ochrana ústavnosti. Z této pozice provádí Ústavní soud přezkum napadených rozhodnutí obecných soudů a zabývá se tedy pouze námitkami, které přesahují do sféry základních práv a svobod daných ústavním pořádkem. Třebaže stěžovatel shledává skutkové závěry učiněné odvolacím soudem v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů, Ústavní soud takovýto rozpor v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezaznamenal. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je naproti tomu odůvodněno velice pečlivě, vyčerpávajícím způsobem a v podstatě v sobě obsahuje odpovědi na námitky, které stěžovatel formuluje v ústavní stížnosti.

Ve vztahu k rozhodnutí soudu dovolacího konstatoval pouze stěžovatel, že z něj nelze dovodit, zda se soud jeho konkrétními námitkami vůbec zabýval. Jinými slovy lze říci, že stěžovatelova argumentace ve vztahu k tomuto rozhodnutí se omezuje na závěr, že jelikož mu Nejvyšší soud nevyhověl, podílel se rovněž na údajném porušení jeho základních práv. V souvislosti s tímto přístupem Ústavní soud připomíná, že právo na spravedlivý proces, kterého se stěžovatel dovolává, nelze interpretovat jako právo na úspěch ve sporu.

K rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, jehož část navrhuje stěžovatel v petitu ústavní stížnosti rovněž ke zrušení, potom stížnost neuvádí žádné odůvodnění, na které by Ústavní soud mohl reagovat.

V souhrnu lze říci, že soudy postupovaly v souladu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod i příslušnými zákony. Námitky stěžovatele jsou spíše prezentací jeho vlastní interpretace provedených důkazů a skutkových závěrů, se kterou se obecné soudy neztotožnily, a nelze z ní vyvodit zásah do jeho základních práv a svobod. Ústavnímu soudu tudíž nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-804/06-1)