# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 771/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 771/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2006:4.US.771.05.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 10. 2006
- Datum zveřejnění: 21. 11. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní
- Klíčová slova: výkon rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil podáním, které původně nesplňovalo formální náležitosti ústavní stížnosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Po odstranění vad a zajištění právního zastoupení vyplynulo, že se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na obhajobu a právo zaručené v čl. 10 Ústavy ČR.
Shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. října 2000, sp. zn. 11 C 216/99, byla stěžovateli stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 310.727,30 Kč s příslušenstvím. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. července 2001, č.j. 22 Co 162/2001-87, tak, že rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé potvrdil. Dovolání stěžovatel nepodal. Usnesením ze dne 6. června 2005, č.j. 1 E 316/2005-8, ve znění opravného usnesení ze dne 29. srpna 2005, č.j. 1 E 316/2005-19, rozhodl Okresní soud v Nymburce o nařízení výkonu tohoto rozhodnutí. O odvolání následně rozhodl Krajský soud v Praze shora uvedeným usnesením ze dne 29. září 2005, sp. zn. 19 Co 437/2005, a usnesení soudu prvého stupně potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti a v jejích doplněních tvrdil, že mu nikdy nebyla doručena výzva žalobkyně k zaplacení částky 310.727,30 Kč, o níž bylo soudy rozhodováno. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. října 2000, sp. zn. 11 C 216/99, pak měl být vynesen v nepřítomnosti stěžovatele, čímž došlo k porušení čl. 10 Ústavy ČR. Ten proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí i s obsahem připojených spisů Okresního soudu v Nymburce, vedených pod sp. zn. 11 C 216/1999 a sp. zn. 1 E 316/2005, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ze spisu obecného soudu sp. zn. 11 C 216/1999 je patrné, že proti napadenému rozsudku, kterým byla stěžovateli stanovena povinnost uhradit částku 310.727,30 Kč, podal odvolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 3. července 2001, sp. zn. 22 Co 162/2001, jež nabylo právní moci dne 7. srpna 2001.
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je pro podání ústavní stížnosti stanovena lhůta v trvání 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práv přiznává. Z výše uvedeného je patrné, že tato lhůta marně uplynula v pátek 5. října 2001.
Na tomto základě nezbylo Ústavnímu soudu, než tuto část ústavní stížnosti směřující proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. října 2000 odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Pokud se týká zbývající části ústavní stížnosti, pak ze spisu sp. zn. 1 E 316/2005 je patrné, že Okresní soud v Nymburce rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí na základě vykonatelného rozsudku. Námitky stěžovatele uvedené v odvolání neshledal Krajský soud v Praze jako důvodné a námitky týkající se zpochybnění věcné správnosti exekučního titulu pak správně nebyly posouzeny jako způsobilé.
Podání stěžovatele k Ústavnímu soudu navíc postrádalo ústavně právní argumentaci a námitky stěžovatele vycházely ze skutečnosti, že soudy rozhodly o náhradě škody vzniklé v důsledku trestného činu, pro který byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody. I v ústavní stížnosti opakovaně namítal, že se trestného činu nedopustil a domáhal se propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
Tvrzené zkrácení stěžovatele v jeho základních právech postupem Krajského soudu v Praze v řízení o odvolání, resp. v rozhodnutí ze dne 29. září 2005, sp. zn. 19 Co 437/2005 Ústavní soud neshledal. Právo na obhajobu nebylo popsaným rozhodnutím zasaženo a ani postup krajského soudu v řízení o dovolání nebyl v rozporu s čl. 10 Ústavy ČR.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení, a proto mu nezbylo, než část ústavní stížnosti směřující proti napadenému usnesení Krajského soudu v Praze podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-771/05-1)