# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 77/03 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 77/03 - ECLI: ECLI:CZ:US:2003:4.US.77.03 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 19. 5. 2003 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu - Klíčová slova: smlouva, promlčení - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 451, § 107 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozsudkům obecných soudů stěžovatelé uvádějí, že těmito rozsudky došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelé totiž žádají vrácení plnění z neplatné smlouvy a zejména krajský soud se měl zabývat všemi stěžovateli uplatněnými právními argumenty, neboť pouze takto by mohl dospět ke spravedlivému závěru. Ze všech těchto, jakož i dalších, důvodů domáhají se stěžovatelé zrušení napadených rozsudků. Z obsahu spisu 13 C 14/2002 Okresního soudu v Chebu Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu bylo řízení ohledně částky 81 tisíc Kč zastaveno, zatímco jinak žaloba, v níž se stěžovatelé domáhali zaplacení částky 200 tisíc Kč s přísl., byla zamítnuta a stěžovatelům bylo uloženo zaplatiti žalované na nákladech řízení částku 35 940,-- Kč. V důvodech svého rozhodnutí odkázal okresní soud na obsah smlouvy o nájmu nebytových prostor a smlouvy o budoucí kupní smlouvě z 10. 1. 1997, a to zejména na její pasáž uvedenou v odst. IX, kde se konstatuje, že v případě, že nájemci v termínu do 31. 3. 1999 nezačnou s rekonstrukcí předmětného nebytového prostoru a výstavbou nových bytových jednotek nebo kancelářských prostor, považují obě smluvní strany tuto smlouvu za neplatnou a vzájemně si vydají své plnění. Z protokolu o jednání z 26. 7. 2002 plyne, že poté, kdy smlouva se z tohoto důvodu stala neplatnou, stěžovatelé prostory opustili. Na základě uvedených zjištění dospěl okresní soud k závěru, že v projednávané věci jde o závazek z bezdůvodného obohacení, kde subjektivní promlčecí doba činí podle ustanovení § 107 odst. 1 občanského zákoníku 2 roky. Právo na vydání bezdůvodného obohacení začalo tedy stěžovatelům běžet dne 1. 4. 1999, takže, byla-li žaloba podána dne 10. 12. 2001, stalo se tak již po uplynutí uvedené promlčecí lhůty. K odvolání stěžovatelů rozhodl Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem ve výroku II tak, že rozsudek soudu prvého stupně v zamítavé části ohledně části 200 tisíc Kč s přísl. potvrdil a stěžovatelům uložil povinnost zaplatiti žalované společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 17 325,-- Kč. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti zcela pomíjejí tu základní skutečnost, že ustanovení § 451 občanského zákoníku vymezuje bezdůvodné obohacení rovněž jako majetkový prospěch získaný plněním z právního důvodu, který odpadl. V dané věci vzhledem k již citovanému čl. IX smlouvy, jakož i nespornému vyjádření účastníků, důvod plnění odpadl uplynutím dne 31. 3. 1999 a v této době, jak se ve smlouvě výslovně konstatuje, si účastníci měli vydat svá plnění. Stěžovatelé tak učinili vyklizením prostor, plnění ze strany žalované se však domáhali teprve podáním z 10. 12. 2001, kdy jejich pohledávka byla vzhledem k citovanému ustanovení § 107 odst. 1 občanského zákoníku již promlčena. Ostatní argumenty a skutečnosti, kterých se stěžovatelé v této souvislosti dovolávají, jsou zcela irelevantní a je z nich zjevno, že stěžovatelé si neuvědomují jádro věci. Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se tedy Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., pro její zjevnou neopodstatněnost. odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 19. května 2003 JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-77/03-03)