# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 73/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 73/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:4.US.73.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 1. 2019
- Datum zveřejnění: 7. 2. 2019
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: výživné/pro dítě, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 9 svěřil výrokem I. napadeného rozsudku nezletilého vedlejšího účastníka do péče matky (stěžovatelky), výrokem II. upravil styk otce (vedlejšího účastníka) s nezletilým, uložil otci přispívat na výživu nezletilého s účinností od 1. 3. 2017 částkou 5 000 Kč měsíčně (výrok III.), zaplatit vzniklý nedoplatek na výživném (výrok IV.) a rozhodl rovněž o náhradě nákladů řízení.

Proti výroků II., III. a IV. nalézacího soudu podala stěžovatelka včasné odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze napadeným rozsudkem, kterým potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu o styku; výrok o vyživovací povinnosti změnil tak, že snížil výživné na částku 3 000 Kč měsíčně. Vzhledem ke snížení výživného doznal změny i výrok IV. o dlužném výživném.

Včas podanou ústavní stížností napadá stěžovatelka v záhlaví uvedené rozsudky nalézacího i odvolacího soudu. Stěžovatelka především polemizuje s rozhodnutím odvolacího soudu, který snížil výživné pro jejího nezletilého syna (v době rozhodnutí Ústavního soudu krátce dvouletého); namítá, že rozsudek městského soudu je nesrozumitelný a nelogický v úvahách o možnostech a schopnostech otce. Podle stěžovatelky jsou celkové příjmy vedlejšího účastníka vyšší a vyšší mělo být i výživné.

Stěžovatelka odkazuje na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, která se týká řádného odůvodnění rozsudku; je přesvědčena, že v jejím případě bylo v důsledku "dosti laxního přístupu odvolacího soudu" porušeno její právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a lidských svobod. Odvolací soud rozhodl vnitřně rozporně, nezabýval se dostatečným způsobem daňovým přiznáním vedlejšího účastníka, jeho skutečnými příjmy, možnostmi a schopnostmi ani jeho chováním ke stěžovatelce, které musela řešit policie.

Ústavní soud se podrobně seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v intencích procesních předpisů, svá rozhodnutí odůvodnily dostatečným způsobem a do ústavních práv stěžovatelky nezasáhly.

Stěžovatelka vyjadřuje ve své ústavní stížnosti především nespokojenost s rozhodnutím odvolacího soudu, který snížil výživné pro jejího nezletilého syna, což samo o sobě nemůže být důvodem pro zásah Ústavního soudu. Odvolací soud podrobně odůvodnil ve svém rozsudku, proč považuje za reálný příjem vedlejšího účastníka částku 30 000 Kč měsíčně a vypořádal se i s jeho daňovým přiznáním; vysvětlil rovněž, proč v souzené věci nelze použít fikci násobku životního minima pro určení výživného. Nezletilému účastníkovi jsou teprve dva roky, nenavštěvuje ani předškolní zařízení a podle soudu je částka 3 000 Kč měsíčně jako výživné odpovídající. Uvedený (a řádně odůvodněný) závěr nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat.

Na rozdíl od stěžovatelky nepovažuje Ústavní soud přístup odvolacího soudu za "laxní" a důvodům jeho rozhodnutí rozumí. Rozsudek odvolacího soudu obsahuje veškeré náležitosti podle § 157 o. s. ř. a v žádném případě netrpí takovými nedostatky, které by měly Ústavní soud vést k závěru o nepřezkoumatelnosti, či dokonce o porušení ústavních práv stěžovatelky.

S ohledem na shora uvedené Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky; proto na základě výše uvedených důvodů stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-73/19-1)