# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 708/06 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 708/06 - ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.708.06.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 18. 4. 2007 - Datum zveřejnění: 4. 5. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu - Klíčová slova: konkurz a vyrovnání - Dotčené předpisy: 1/1993 Sb., čl. 10; 74/1959 Sb./Sb.m.s.,; 328/1991 Sb., § 31 odst.2, § 12 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno její ústavně zaručené zásady spravedlivého procesu podle čl. 90 Ústavy ČR, čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt") a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Shora označeným usnesením Krajského soudu v Brně byl zamítnut návrh stěžovatelky, aby byl správce konkursní podstaty úpadce LETECKÉ ZÁVODY, a.s. povinen splnit povinnosti uložené mu arbitrážním nálezem ze dne 30. prosince 2004, spočívajícím v úhradě podílu stěžovatelky na zálohách zaplacených stranami sporu za účelem úhrady poplatků a výdajů rozhodců v celkové výši 245.124,53 USD a nákladů rozhodčího řízení, které vznikly stěžovatelce v celkové výši 926.038,55 USD (dle kurzu 22,344 Kč/USD k 30. prosinci 2004), jako pohledávek za podstatou. Stěžovatelka uvedla, že uvedené pohledávky jsou podle jejího názoru pohledávky za podstatou, neboť se jednalo o náklady řízení vzniklé po prohlášení konkursu dne 30. března 2004. K jejich úhradě byla společnost LETECKÉ ZÁVODY, a.s. zavázána na základě arbitrážního nálezu ze dne 30. prosince 2004, vydaného rozhodčím soudem ve Stockholmu v rámci řízení zahájeného na návrh stěžovatelky. Předmětem sporu přitom bylo porušení Jednomyslné dohody mezi akcionáři ze dne 31. července 2001 uzavřené mezi stěžovatelkou a společností MORAVAN - AEROPLANES, a.s. Uvedená dohoda obsahovala rozhodčí doložku, na jejímž základě měly spory smluvních stran být předloženy třem rozhodcům, kdy každá ze stran bude jmenovat jednoho rozhodce, a tito určí rozhodce třetího. Dále dohoda obsahovala doložku o volbě práva, kterým se stalo právo provincie Alberta, Kanada, s výjimkou vztahů souvisejících s chodem společnosti, které se mají řídit právem ČR. Na základě arbitrážního nálezu byla stanovena povinnost k úhradě, kterou však správce konkursní podstaty nesplnil, a proto se stěžovatelka obrátila na příslušný soud. Krajský soud však uvedenému návrhu shora napadeným rozhodnutím nevyhověl. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu který v odůvodnění napadeného rozhodnutí, odkázal na ustanovení § 12 zákona č. 382/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o konkursu a vyrovnání"). Podle něj sice může uložit správci konkursní podstaty aby postupoval určitým způsobem a plnil soudem uložené povinnosti, ovlivňování však nesmí překročit zákonný rámec. Stěžovatelka dále namítla, že věřiteli, v případě sporů se správcem konkursní podstaty o pravost či výši pohledávky, přísluší právo domáhat se této v samostatném řízení. V projednávané věci právě tento případ nastal, a vzhledem k tomu, že správce konkursní podstaty nerespektoval arbitrážní nález, domáhala se stěžovatelka zásahu krajského soudu, v jehož pravomoci je uložit správci konkursní podstaty uspokojení pohledávky. Krajský soud tak svým postupem opominul právní úpravu obsaženou v Úmluvě o uznání výkonu cizího rozhodčího nálezu (Newyorská úmluva), k níž Československo přistoupilo dne 17. září 1958 (č. 74/1959 Sb.). S ohledem na uvedené okolnosti se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a dalších příloh stěžovatelky, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů. Stěžovatelka opřela svoji ústavně právní argumentaci o nerespektovaní čl. 10 Ústavy ČR, podle kterého jsou vyhlášené mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, součástí právního řádu ČR; v případě, kdy mezinárodní smlouva stanoví něco jiného něž zákon, použije se mezinárodní smlouva. V projednávané věci tedy podle stěžovatelky Krajský soud v Brně nerespektoval arbitrážní nález Arbitrážního soudu ve Stockholmu a současně porušil Newyorskou úmluvu tím, že neuložil správci konkursní podstaty požadovanou úhradu. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k řízení před těmito soudy. Právě obecné soudy jsou totiž povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR). Z napadeného rozhodnutí je patrné, že důvody, které vedly krajský soud k zamítnutí návrhu stěžovatelky, byly založeny na vyjádření správce konkursní podstaty, který neuznal rozhodčí nález a poukázal přitom na skutečnost, že úpadce nebyl stranou Jednomyslné dohody na jejímž základě byla vedena arbitráž. Smluvní stranou byla společnost MORAVAN - AEROPLANES, a.s. Dále vycházel krajský soud z námitky správce konkursní podstaty, podle které by výkon rozhodčího nálezu byl v rozporu s čl. V. odst. 2 písm. b) Newyorské úmluvy pro rozpor s kogentním právními normami České republiky, zejména se zákonem o konkursu a vyrovnání. Současně správce konkursní podstaty zpochybnil i tvrzení, že se jedná o pohledávku za podstatou. Stěžovatelka v ústavní stížnosti právě tvrzení o tom, jedná-li se o pohledávku za podstatou, napadla a vyjadřovala nesouhlas se závěry krajského soudu. Posouzení této problematiky však postrádá ústavně právní rovinu, neboť Ústavní soud není instancí v systému všeobecného soudnictví, a nepřísluší mu posuzovat hmotně právní stránku vydaných rozhodnutí, případně nahrazovat hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Správností hodnocení důkazů se Ústavní soud zabývá jen tehdy, jestliže zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy. Ostatní námitky správce konkursní podstaty a způsob, jakým se s nimi krajský soud vyrovnal, nepovažuje Ústavní soud za odporující citovaným základním právům. I z příloh, které stěžovatelka Ústavnímu soudu předložila, plynou krajským soudem posuzované okolnosti a pochybnosti o účastnících Jednoznačné dohody. Z konečného arbitrážního nálezu, uvedeného v podání adresovaném stěžovatelkou správci konkursní podstaty, je uvedeno označení "...společnosti Moravan (míněno MORAVAN - AEROPLANES a.s., pozn. právního zástupce)...". Z obchodního rejstříku plyne, že společnost Moravan, a.s. (IČ 000 10 618) je odlišná od společnosti MORAVAN - AEROPLANES, a.s. (IČ 255 47 879), jejímž je společnost Moravan, a.s. jediným akcionářem. Stejně tak je společnost MORAVAN - AEROPLANES, a.s. jediným akcionářem úpadce LETECKÉ ZÁVODY, a.s. (IČ 262 57 211), kterého se napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně týká. Pokud tedy krajský soud námitky správce konkursní podstaty společnosti LETECKÉ ZÁVODY, a.s. zohlednil, neshledává Ústavní soud, že by takovým postupem došlo k tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces. Pokud krajský soud ve věci dospěl k jinému právnímu závěru, než jaký zaujala stěžovatelka a ta neuvedla jiné skutečnosti, které by svědčily o porušení citovaného práva, nezbývá, než takové tvrzení hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu a v důsledku této ústavní stížnost odmítnout. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-708/06-1)