# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 700/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 700/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:4.US.700.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 12. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: stavba, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 50/1976 Sb., čl.; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

## Odůvodnění

Stěžovatelka se ústavní stížností podanou dne 12. 11. 2002 a doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 11. 2002 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.

Tímto rozhodnutím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 18. 4. 2001, č. j. 4 C 579/2000-107, v tom znění, že žalovaná (nyní stěžovatelka) je povinna uvést do původního stavu kabelovou přípojku žalobce (nyní vedlejšího účastníka), která byla vybudována na základě stavebního povolení vydaného rozhodnutím Odboru výstavby a územního plánování Městského úřadu v Poličce ze dne 3. 6. 1993, č. j. 279/93-Ma, včetně zprovoznění do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovodila z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ale také z ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud ČR však dovolání usnesením ze dne 20. 8. 2002, č. j. 25 Cdo 9/2002-125 jako nepřípustné odmítl, neboť dovodil, že na danou procesní situaci nelze aplikovat § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a současně rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.

V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí toliko proti rozsudku odvolacího soudu, když uvádí, že soud ignoroval námitku pasivní legitimace a nevzal v úvahu ani skutečnost, že stavba kabelové přípojky nebyla kolaudována. S ohledem na to považuje rozhodnutí za nezákonné a ve svých důsledcích odporující principu rovnosti, právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo. Podle názoru stěžovatelky tím došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.

Před tím, než se Ústavní soud může ústavní stížností zabývat meritorně, je povinen přezkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny obsahové a formální náležitosti tak, jak to vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu).

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Ve světle nejnovější judikatury Evropského soudu pro lidská práva (Rozsudek ve věci Běleš a ostatní proti České republice ze dne 12. 11. 2002) vychází Ústavní soud z názoru, že ústavní stížnost, kterou stěžovatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu poté, co Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání pro nepřípustnost, je podána včas. To ovšem za podmínky, že stěžovatel dodrží šedesátidenní lhůtu k podání ústavní stížnosti, jež se v tomto případě počítá od doručení rozhodnutí dovolacího soudu.

Jak Ústavní soud zjistil z kopie doručenky usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterou si vyžádal od Okresního soudu ve Svitavách, bylo rozhodnutí o dovolání doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 13. 9. 2002. Ústavní stížnost podaná k poštovní přepravě dne 12. 11. 2002 byla proto podána po šedesátidenní zákonné lhůtě, neboť do běhu této lhůty se podle ust. § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu započítává již den doručení tohoto usnesení, tj. 13. 9. 2002. Lhůta k podání ústavní stížnosti proto uplynula již dnem 11. 11. 2002.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2002
JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-700/02-02)
