# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 7/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 7/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:4.US.7.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 4. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: opravný prostředek - řádný
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2; 99/1963 Sb., § 211, § 43

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena práva zaručovaná čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, z důvodů, které v ústavní stížnosti blíže rozvádí, a to zejména v poměru k rozhodnutí soudu I. stupně.

Ze spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn. 4 C 82/2000, který si Ústavní soud připojil, zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Tachově, čj. 4 C 82/2000-108, ze dne 7. 6. 2002, byl zamítnut návrh stěžovatele, směřující proti Závodnímu ústavu národní zdraví uranového průmyslu v P. na náhradu škody na zdraví. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel včas blanketní odvolání s tím, že bude do 10 dnů odůvodněno. Následně soud I. stupně stěžovatele ve smyslu ust. 43 odst. 1 o.s.ř. vyzval k doplnění odůvodnění odvolání ve lhůtě 3 dnů, s poučením o tom, jak má být odvolání doplněno i s tím, že pokud se tak ve lhůtě nestane, odvolací soud odvolání odmítne. Toto usnesení bylo doručeno právní zástupkyni stěžovatele dne 1. 8. 2002, a tato téhož dne požádala soud o prodloužení lhůty k doplnění odvolání do 23. 8. 2002. Této žádosti soud I. stupně v podstatě vyhověl a 4. 9. 2002 vyzval právní zástupkyni stěžovatele k tomu, aby obratem odůvodnění odvolání předložila. Do 20. 9. 2002 se tak nestalo, a proto odvolací soud usnesením z tohoto data, sp. zn. 18 Co 514/2002, odvolání stěžovatele postupem podle § 211 a § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl.

Uvedenému postupu odvolacího soudu lze stěží co vytknout, když bylo Ústavním soudem z připojeného spisu ověřeno, že odvolání stěžovatele bylo podáno bez jakéhokoliv zdůvodnění, neobsahovalo žádný z odvolacích důvodů a náprava přes poučení soudem v jím určené lhůtě nebyla zjednána. (Odůvodnění blanketního odvolání bylo soudu podáno teprve dne 17. 10. 2002.) Za tohoto stavu je třeba ústavní stížnost považovat v poměru k rozhodnutí odvolacího soudu za zjevně neopodstatněnou a v poměru k rozhodnutí soudu I. stupně pak za nepřípustnou, neboť stěžovatel svým postupem - tím, že odvolání nebylo řádně a včas odůvodněno, způsobil, že odvolací soud se nemohl odvoláním věcně zabývat, a v podstatě tak nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Ústavní stížnost byla proto odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-7/03-03)