# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 692/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 692/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:4.US.692.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 2. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 125; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 a 95 odst. 2 Ústavy ČR, a to v podstatě z toho důvodu, že nebyla provedena jím navrhovaná rekonstrukce nehody. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu 5 T 173/99 Okresního soudu ve Frýdku-Místku Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl již citovaným rozsudkem tohoto soudu uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odt. 1 trestního zákona, neboť za, ve výroku rozsudku blíže popsaných, okolností přehlédl za ním přijíždějící cyklistku M. B. a otevřel do její jízdní dráhy levé přední dveře vozidla, o které cyklistka zavadila a upadla vlevo na pravou stranu jiného automobilu, čímž utrpěla těžkou újmu na zdraví, a za toto své jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Okresní soud považoval trestnou činnost stěžovatele za prokázánu nejen výpovědí poškozené, která na rozdíl od stěžovatele, jak v přípravném řízení, tak i u hlavního líčení, vypovídala shodně, ale také svědka R. C., jenž potvrdil, že stěžovatel před střetem svého vozidla s cyklistkou otevřel levé přední dveře do vzdálenosti asi 30 cm. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením tak, že toto odvolání zamítl. Krajský soud se v podstatě ztotožnil se závěry soudu prvého stupně, přičemž, pokud jde o provedení rekonstrukce nehody, konstatoval, že v ní nespatřuje důkaz způsobilý zvrátit závěr o stěžovatelově vině, když všechny provedené důkazy třeba pokládat za dostačující.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelova tvrzení o porušení jeho ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Pokud jde o situaci v místě dopravní nehody, provedl okresní soud důkaz protokolem o nehodě a přiloženým plánkem místa dopravní nehody s fotodokumentací, takže, dospěl-li k závěru, že všechny provedené důkazy jasně nasvědčují vině stěžovatele, kterou by nebylo možno zpochybnit ani případnou rekonstrukcí, lze za tohoto stavu věci, kdy rekonstrukce provedena nebyla a obecné soudy zdůvodnily, proč ji neprovedly, stěží obecným soudům cokoli vytknout, natož věc posunout do ústavně právní roviny.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písem. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 5. února 2001

JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-692/2000-2000)