# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 68/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 68/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:4.US.68.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 3. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona; základní práva a svobody/nedotknutelnost osoby
- Klíčová slova: důkaz
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím stěžovatelka uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 10 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Orgány činné v trestním řízení nezjistily totiž řádně skutkový stav, naznačený v oznámení stěžovatelky, a navíc došlo z jejich strany k chybnému nezákonnému právnímu hodnocení, a tím i vydání nezákonného rozhodnutí, které se tím stalo nepřezkoumatelným. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení obou napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisů Policie ČR, Místního oddělení v Praze 1, jakož i Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, vztahujících se k napadeným rozhodnutím, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka dne 21. 3. 2001 oznámila podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona a trestního činu zpronevěry podle § 248 odst. 2 trestního zákona spáchaných Mgr. J. Š. a představiteli společnosti T. v Praze. Usnesením Policie ČR, Místního oddělení v Praze 1, ze dne 31. 5. 2001, čj. OR1-690/MO5-TČ-2001, bylo toto oznámení podle ustanovení § 159 odst. 1 trestního řádu odloženo s tím, že v daném případě nejde o trestný čin ani přestupek, ke stížnosti stěžovatelky bylo však toto usnesení usnesením Obvodního státní zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 21. 8. 2001, čj. 259/2001-8, zrušeno s tím, aby policejní orgán o věci znovu jednal a po provedení dalšího šetření rozhodl. Policie ČR, Místní oddělení v Praze 1, napadeným usnesením rozhodla tak, že věc opětovně podle § 159 odst. 1 trestního řádu odložila, když dospěla k závěru, že ani další získané poznatky nijak nepřispěly k objasnění údajně spáchaných trestných činů. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, jež rozhodovalo o opětovné stížnosti stěžovatelky, rozhodlo napadeným usnesením tak, že její stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítlo. V napadeném usnesení je konstatováno, že ani po doplnění řízení nelze mít za to, že by Mgr. J. Š. a představitelé společnosti T. naplnili všechny zákonné znaky skutkové podstaty inkriminovaných trestných činů, a to zejména pokud jde o naplnění jejich subjektivní stránky.

Podle ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle odst. 6 citovaného ustanovení orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Úkolem Ústavního soudu je proto mimo jiné zkoumat, zda orgány činné v trestním řízení se pohybují v uvedeném rámci za již konstatovaných podmínek, v žádném případě mu však nenáleží, aby provedené důkazy sám přehodnocoval. Závěr, k němuž dospělo obvodní státní zastupitelství v napadeném usnesení, je ve svém úhrnu logický a přesvědčivý, neboť na jedné straně zcela objektivně konstatuje, že není prokázáno, že by k předání částky 150 000,-- Kč M. R. stěžovatelce skutečně došlo, současně však konstatuje nedostatek podmínek opravňujících k závěru o naplnění subjektivní stránky případného trestního jednání. Existuje nespočet případů, kdy věc se takto posunuje na hranici občanskoprávní či obchodněprávní roviny, resp. za tuto hranici, a jak naznačují, a to zcela evidentně, výsledky provedeného dokazování, je tomu obdobně i v projednávané věci.

Ústavní soud má proto ze všech uvedených důvodů za to, že v daném případě nedošlo k porušení žádného ze stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, a proto ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 18. března 2002

JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-68/02-02)