# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 674/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 674/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:4.US.674.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 11. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; základní práva a svobody/svoboda osobní
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 265i, § 265b; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatel uvádí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva zaktoveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než které jsou vedeny v ustanovení § 265/1 trestního řádu, konkrétně pak z důvodu uvedeného v ustanovení § 265/1g trestního řádu, neboť uplatnil právě tento dovolací důvod. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného usnesení.

Z obsahu spisu 50 T 1/2001 Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2002, čj. 4 To 199/2001-363, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) trestního řádu zrušen z podnětu stěžovatelova odvolání rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2001, čj. 50 T 1/2001-314, a podle § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodnuto tak, že stěžovatel byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, ve znění zákona č. 265/2001, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, jakož i k náhradě způsobené škody ve výši 1 194 736,-- Kč. O dovolání stěžovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci rozhodl Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením tak, že toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl. V důvodech svého rozhodnutí uvedl Nejvyšší soud ČR, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. S poukazem na uvedený dovolací důvod není možno se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, a proto ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Nesprávné zjištění skutku má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku, protože však v řízení o dovolání se nelze domáhat přezkoumání zjištěného skutkového stavu, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním. Dovolání je opravným přostředkem mimořádným a rozhoduje o něm Nejvyšší soud ČR již ve třetí instanci, kde nelze znovu vytvářet či zásadně měnit skutková zjištění. Protože Nejvyšší soud ČR v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů ustanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí.

Uvedené závěry Nejvyššího soudu ČR jsou zcela v souladu s podstatou a také funkcí dovolání, neboť v dovolacím řízení nelze znovu otevírat otázku správnosti a úplnosti skutkového stavu. Právě takový cíl však odvolatel ve svém dovolání sleduje, když v části III písm. A podaného dovolání tvrdí, že, pokud jde o vinu, právní kvalifikace skutku, uvedeného ve výrokové části rozsudku, nemá v provedených důkazech žádnou oporu. Za tohoto stavu věci nemohlo napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR dojít k zásahu do stěžovatelových ústavně zaručených práv, takže jeho ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2002

JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-674/02-02)