# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 662/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 662/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:4.US.662.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 11. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný, lhůta, poučení
- Dotčené předpisy: 30/2000 Sb., čl.; 99/1963 Sb., § 240 odst.1, § 5

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatelé obsáhle dovozují, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to mimo jiné proto, že při dvojím možném výkladu přípustnosti dovolání měl být použit s Ústavou souladnější výklad, tedy ten, který by umožnil proběhnutí řízení, a dále i z toho důvodu, že při tak složitém výkladu dvou sobě navzájem si protiřečících ustanovení je soud povinen účastníka poučit. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhají se proto zrušení napadeného usnesení.

Z obsahu spisu 12 C 413/95 Okresního soudu Brno - venkov Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 13. 11. 1997, čj. 12 C 413/95-34, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 2. 5. 2001, čj. 12 C 413/95-54, (posléze uvedeným doplňovacím rozsudkem bylo pouze zastaveno řízení ohledně úroků z prodlení) bylo žalovaným V. a K. V. uloženo zaplatit stěžovatelům společně a nerozdílně částku 83 500,-- Kč s přísl., jakož i nahradit náklady řízení, zatímco ohledně částky 16 500,-- Kč bylo řízení zastaveno. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2001, čj. 38 Co 370/98-63, byl rozsudek soudu prvého stupně změněn tak, že žaloba byla zamítnuta a tento rozsudek byl změněn i ve výroku o náhradě nákladů řízení. O dovolání stěžovatelů proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně rozhodl Nejvyšší soud ČR napadeným rozsudkem tak, že toto dovolání odmítl pro jeho opožděnost, neboť posledním dnem k podání dovolání byl 14. 3. 2002, zatímco dovolání bylo podáno na podatelnu teprve dne 3. 4. 2002, tedy vzhledem k ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., ve znění před novelou, opožděně.

V projednávané věci jde o otázku přípustnosti a také nezbytnosti aplikace novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2001, konkrétně pak ustanovení části 12 hlavy první bodu 17 a bodu 15 novely upravujících dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu a odvolání proti rozhodnutím soudu prvého stupně. Nejvyšší soud ČR v tomto směru zaujal stanovisko, že vzhledem k tomu, že v posuzované věci byl rozsudek soudu prvého stupně vydán dne 13. 11. 1997, byl nucen odvolací soud o odvolání rozhodnout podle dosavadních právních předpisů a stejnou povinnost, totiž rozhodnout podle dosavadních právních předpisů, měl i Nejvyšší soud ČR.

K uvedeným zjištěním a závěrům Ústavní soud dodává, že nenáleží do jeho kompetence sjednocovat judikaturu obecných soudů ani napravovat jejich případná právní pochybení, pokud nejsou extrémní povahy, jak tomu však v projednávané věci není, a proto ani způsobilá věc posunout do ústavně právní roviny. Stěžovatelům nutno v této souvislosti připomenout, že v obdobných případech platí i pro ně zásada - nechť každý řádně střeží svá práva. To znamená, že v situaci, o které stěžovatelé se sami v ústavní stížnosti vyjadřují tak, že přicházel v úvahu dvojí možný výklad, mají volit cestu, kdy ochrana jejich práva nemůže být ničím zpochybněna.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2002

JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-662/02-02)