# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 630/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 630/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.630.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 5. 2010
- Datum zveřejnění: 8. 6. 2010
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací předstižná vazba; základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací útěková vazba; právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
- Klíčová slova: vazba/prodloužení, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 8 odst.1, čl. 8 odst.5; 141/1961 Sb., § 71 odst.5, § 67 písm.a, § 67 písm.c, § 71 odst.4, § 75 odst.1, § 134 odst.2

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí (po odstranění vad návrhu) formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze, jímž označený soud zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost směřující do tamtéž označeného a rovněž napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, kterým bylo (ve vztahu k němu výrokem II.) rozhodnuto, že se podle § 75 odst. 1 tr. řádu ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a), c) tr. řádu.

Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva obsaženého v čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, resp. práva na spravedlivý proces, práva na osobní svobodu a k porušení ústavní zásady vázanosti státu právem. Mělo se tak stát tím, že napadená rozhodnutí jsou z hlediska požadavků obsažených § 71 odst. 4, 5 tr. řádu dle přesvědčení stěžovatele nedostatečně odůvodněna, přičemž stížnostní soud toto pochybení ve vztahu k soudu I. stupně stran parciální části odůvodnění jeho rozhodnutí i připustil. Proto se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nález sp. zn. III. ÚS 18/96).

Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení v jejich vzájemném spojení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 tr. řádu obstojí. Zákonné podmínky pro ponechání stěžovatele ve vazbě jsou v usnesení Městského soudu v Praze oproti prvostupňovému rozhodnutí blíže precizovány (srov. i nález sp. zn. III. ÚS 566/03) a postulátu v nezbytném rozsahu dostatečného odůvodnění tamní soud ve vztahu k požadavkům obsaženým v § 71 odst. 4 tr. řádu dostál. Na obsah odůvodnění usnesení stížnostního soudu takto postačí pro stručnost odkázat.

Pokud potom stěžovatel na podporu svého tvrzení poukázal na nález sp. zn. II. ÚS 897/08, toto srovnání není přiléhavé, jelikož rozhodovací důvody v něm obsažené reflektovaly situaci, v níž orgány veřejné moci o vazbě rozhodující jednak odhlédly od zcela zásadních skutečností způsobilých "oslabit" důvodnost obav, jejichž naplnění má tzv. útěková vazba čelit, jednak poukázaly pouze obecně na "hrozbu vysokého trestu odnětí svobody".

V důsledku toho, že porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud neshledal, ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-630/10-1)