# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 62/14

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 62/14
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:4.US.62.14.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 3. 2014
- Datum zveřejnění: 27. 3. 2014
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: daňové řízení, daň/daňová povinnost, dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 180/2005 Sb., § 7a; 280/2009 Sb., § 237

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odstavci 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, publikovaného společně s Úmluvou pod č. 209/1992 Sb.

Finanční úřad v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 21. srpna 2012, č.j. 412988/12/077910302673, zamítnul stížnosti stěžovatelky. Její odvolání Finanční ředitelství v Českých Budějovicích citovaným rozhodnutím zamítlo a napadená rozhodnutí správce daně potvrdilo. Následnou správní žalobu výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu byla následně zamítnuta i její kasační stížnost.

Stěžovatelka, provozovatelka fotovoltaické elektrárny, se domáhala od smluvního odběratele úhrady elektrické energie za období od 1. do 31. května 2012, avšak požadovaná částka jí však nebyla uhrazena v plné výši, a to s odkazem na odvod dle ustanovení § 7a a násl. zákona č. 180/2005, Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů v platném znění. Stěžovatelka postup odběratele napadla stížností správci daně, který ji však zamítl. Rovněž její odvolání finanční ředitelství zamítlo. Zamítnuta byla rovněž její správní žaloba a následná kasační stížnost. Svoji argumentaci v ústavní stížnosti stěžovatelka založila na nesouhlasu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS. 17/11, který příslušnou právní úpravu neshledal jako protiústavní. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí s postupem správních soudů, které ve svých rozhodnutích vycházely právě z citovaného judikátu, a v ústavní stížnosti s argumentací užitou správními soudy obsáhle polemizuje.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Af 6/2013, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Z lustra Ústavního soudu plyne, že stěžovatelka podala mimo právě projednávané ústavní stížnosti, rovněž další podání, přičemž o identických námitkách již Ústavní soud rozhodl. Usneseními ze dne 26. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 162/14, vztahujícím se k období od 1. září do 30. listopadu 2011; ze dne 27. února 2014, sp. zn. III. ÚS 61/14, vztahujícím se k období od 1. prosince 2011 do 30. dubna 2012; a ze dne 5. března 2014 sp. zn. IV. ÚS 3817/13, vztahujícím se k období od 1. května do 31. srpna 2011, odmítl příslušné ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné. Vzhledem k těmto rozhodnutím, i s ohledem na obdobná rozhodnutí ve věcech společností právně zastoupených týmž advokátem a personálně se stěžovatelkou propojených, považuje čtvrtý senát Ústavního soudu za postačující na přechozí rozhodnutí odkázat.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení správních soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-62/14-1)