# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 615/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 615/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.615.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 5. 2007
- Datum zveřejnění: 11. 6. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: lhůta, doručování, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 50c odst.4, § 240 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností splňující po odstranění vad všechny náležitosti kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá se stěžovatel zrušení shora uvedených rozhodnutí, jimž soud prvého stupně odmítl jím podané dovolání (výrok I.), přiznal stěžovatelovu zástupci odměnu za zastupování a hotové výdaje (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení tak, že na ně žádný z účastníků nemá právo (výrok III.); odvolací soud stěžovaným rozhodnutím výrok I. usnesení soudu nalézacího potvrdil (výrok I.), přiznal zástupci stěžovatele odměnu a hotové výdaje (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

V obsáhlé ústavní stížnosti rozvíjí stěžovatel svůj pohled na postupy obecných soudů, vyjadřuje přesvědčení, že dovolání předal z důvodů jím předestřených včas a navrhuje zrušení rozhodnutí obou soudů pro rozpor s jím citovanými ustanoveními Listiny základních práv a svobod, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Ústavy.

Ústavní stížnosti vyhovět nelze z důvodů dále vyložených.

Především dlužno uvést, že výroky II. a III. usnesení soudu prvé a druhé instance se stěžovatelových ústavně chráněných práv nikterak nedotýkají; stěžovatel nic opačného ostatně ani netvrdí, přesto však dle petitu ústavní stížnosti i tyto části napadených rozhodnutí naříká. Za takto stěžovatelem nastolené procesní situace nezbývá, než v tomto rozsahu považovat ústavní stížnost za návrh zjevně neopodstatněný.

Totéž však platí i ve vztahu k požadavku kasace výroku I. usnesení soudu nalézacího a potvrzujícího výroku soudu odvolacího.

Důvody, proč soudy obou instancí dospěly k závěru, dle něhož stěžovatel podal dovolání opožděně, jsou v jejich rozhodnutí přehledně a zcela srozumitelně vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu - kromě dále uvedeného - cokoliv k nim dodávat. Z řečeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhou polemikou se správnými závěry obecných soudů nezpůsobilou přivodit zrušení jejich rozhodnutí. Za vhodné považuje Ústavní soud pouze připomenout, že stěžovatelův kasační požadavek byl by zcela formalistický i kdyby jím podané dovolání skutečně bylo (jak nesprávně tvrdí) podáno včas; stěžovatel jakožto vedlejší účastník řízení, v němž dovolání podal, nebyl osobou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku oprávněnou [srov. ust. § 240 odst. 1 o. s. ř. a k němu se upínající judikaturu - např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (tyto judikaturní závěry Nejvyššího soudu opakovaně shledal Ústavní soud ústavně konformními)], takže odmítnutí takto podaného dovolání bylo jeho nevývratným osudem.

Bylo proto - podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu - mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-615/07-1)