# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 6/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 6/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:4.US.6.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 1. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Klíčová slova: legitimace/věcná
- Dotčené předpisy: 424/1991 Sb., § 15 odst.1, § 13 odst.1 písm.b; 99/1963 Sb., § 7 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 4. ledna 2000 byla Ústavnímu soudu doručena, ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost, kterou stěžovatel napadl usnesení Nejvyššího soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na rozpuštění Komunistické strany Čech a Moravy se sídlem Politických vězňů 9, Praha 1.
Stěžovatel se ve svém podání, které hraničilo s podáním hrubě urážlivým ve smyslu § 61 odst. 1 zákona, pokusil vylíčit svoji vizi podmínek, za kterých by zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, měl fungovat, ale které zatím v naší republice nenastaly. Ve svém tvrzení nedemokratického stavu v naší republice se přitom opírá o Ústavu ČR (Preambule, čl. 5 a čl. 10) a o Listinu základních práv a svobod (Preambule, čl. 3 odst. 3 a čl. 21 odst. 1). Uvedl také, že Nejvyšší soud správně posoudil otázku aktivní legitimace, která přísluší pouze vládě ČR, popřípadě prezidentovi ČR.

Z přiloženého usnesení je zřejmé, že právě otázka aktivní legitimace byla rozhodná při posuzování návrhu stěžovatele před Nejvyšším soudem a právě nesplnění podmínky stanovené v § 15 zákona č. 424/1991 Sb., bylo důvodem pro zamítnutí návrhu stěžovatele.

Po prostudování předložených podkladů Ústavní soud, aniž si vyžadoval vyjádření účastníka, popřípadě jiné důkazy, dospěl k závěru, že stěžovatel nebyl pro podání návrhu Nejvyššímu soudu aktivně legitimován a z toho důvodu Nejvyšší soud rozhodl zcela v souladu se zákonem. Nebyl-li zcela nesporně legitimován stěžovatel k podání návrhu, o to spíše není legitimován k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, které pouze tento fakt konstatovalo a které nikterak nezasahuje do ústavních práv stěžovatele. Ústavnímu soudu proto nezbylo než podání odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. c) zákona, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-6/2000-2000)