# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 594/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 594/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:4.US.594.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 10. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2; 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel se svou ústavní stížností, s odvoláním na porušení práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, z důvodů podrobně rozvedených, domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, které však, jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i připojených příloh, je rozhodnutím soudu I. stupně, proti němuž je přípustný opravný prostředek.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Jak je patrno ze shora uvedeného, napadá stěžovatel dosud nepravomocné rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž je přípustné odvolání, které také - jak bylo zjištěno z přiložené kopie odvolání - stěžovatel dne 10. 9. 2001 podal. Za uvedeného stavu je proto třeba považovat ústavní stížnost stěžovatele, domáhající se zrušení rozsudku soudu I. stupně, za nepřípustnou, neboť v jeho případě dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Aplikace ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v daném případě nepřichází v úvahu, neboť z ničeho nelze dovodit, že by podaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele [písm. a) citovaného ustanovení], v opravném řízení pak zatím k žádným průtahům nedošlo, neboť odvolání bylo podáno teprve dne 10. 9. 2001 [písm. b) citovaného ustanovení].

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatele - v jejímž petitu, jímž je Ústavní soud vázán, se stěžovatel domáhá zrušení nepravomocného rozsudku soudu I. stupně - odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Pro úplnost třeba dodat, že pokud stěžovatel v důvodech ústavní stížnosti zmiňuje nezvykle dlouhé projednávání trestní věci, pak by mohlo jít případně o "jiný zásah" orgánu veřejné moci, v takovém případě však měl tomuto svému tvrzení přizpůsobit i navrhovaný petit nálezu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-594/01-01)