# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 588/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 588/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.588.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 3. 2010
- Datum zveřejnění: 12. 4. 2010
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: katastrální úřad, katastr nemovitostí, správní soudnictví, odůvodnění, vlastnictví
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 150/2002 Sb., § 109 odst.4; 172/1991 Sb., § 4 odst.1 písm.c; 265/1992 Sb.; 344/1992 Sb., § 8; 99/1963 Sb., § 157 odst.2

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánů veřejné moci s tvrzením, že se jimi cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech, plynoucích z čl. 11, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.

Ve velmi podrobně rozvedeném návrhu zrekapitulovala řízení před označenými orgány, rozhodujícími o opravě chyby v katastrálním operátu [§ 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrálního zákona)], detailně popsala vady, která v jejich postupu spatřuje, a domáhala se, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Dle přesvědčení Ústavního soudu Nejvyšší správní soud v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, vyložil důvody, které vedly k závěrům v záležitosti stěžovatelky stran duplicitního zápisu vlastnického práva přijatým. Provedl i dílčí korekci, resp. precizaci odůvodnění rozhodnutí vydání jeho rozsudku předcházejících.

Interpretace relevantních ustanovení jím provedená není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 303/04, III. ÚS 677/07, IV. ÚS 1181/07), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06); naopak na tento výklad v judikatuře Nejvyšší správní soud i konkrétně příkladmo poukázal. Adekvátně reagoval na námitky stěžovatelky, opětovně vyřčené i v ústavní stížnosti, pročež postačí na obsah odůvodnění napadeného rozsudku, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, odkázat.

Stěžovatelka rovněž bez jakékoliv další konkretizace uvedla, že "není ničím novým", tedy nebylo novotou v řízení před Nejvyšším správním soudem (§ 109 odst. 4 s. ř. s.) její tvrzení, že došlo "za doby totality k neoprávněnému zabrání předmětné parcely bez právního důvodu ve smyslu zákona č. 198/1993 Sb.", a "že také nemohla parcela přejít z majetku České republiky do vlastnictví obce podle zákona č. 172/1991 Sb. § 4 odst. 1 písm. c), protože parcelu užívá SBD". V tomto ohledu Ústavní soud poznamenává, že nedostála břemenu tvrzení v řízení před Ústavním soudem z pohledu bližší specifikace předmětného tvrzení (srov. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 7/03 per analogiam, sp. zn. IV. ÚS 188/04, IV. ÚS 430/05).

V důsledku uvedeného, vycházeje stejně jako ve věci rozhodující orgány veřejné moci z podstaty a povahy vedeného řízení, v němž dochází ke zkoumání jiných relevantních otázek, než při rozhodování o určení vlastnického práva v občanském soudním řízení, Ústavní soud návrh stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-588/10-1)