# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 578/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 578/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.578.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 4. 2007
- Datum zveřejnění: 27. 4. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: trestný čin
- Dotčené předpisy: 140/1961 Sb., § 250b; 141/1961 Sb., § 125

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel byl napadeným rozsudkem vrchního soudu uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel dovolání, jež bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

Stěžovatel spatřuje porušení svého výše uvedeného základního práva v tom, že se soudy nezabývaly námitkou obhajoby v tom smyslu, že jednání stěžovatele bylo nesprávně právně kvalifikováno. Tato námitka byla použita již v dovolání, kdy stěžovatel uváděl, že jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr.z., neboť celou dlužnou částku dobrovolně uhradil ještě před zahájením trestního stíhání. S touto námitkou se ovšem Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal, viz poslední strana odůvodnění. Ústavní soud nemá, co by k výkladu Nejvyššího soudu dodal.

Vzhledem k tomu, že jediná námitka stěžovatele spočívající v tom, že soudy se nezabývaly tvrzeními obhajoby, evidentně neodpovídá skutečnosti, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Pro úplnost se poznamenává, že ve vztahu ke stěžovatelem napadeným rozhodnutím, která se týkají spoluobviněných stěžovatele, je stěžovatel neoprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, a proto i v této části nemohl Ústavní soud rozhodnout jinak, než ústavní stížnost odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-578/07-1)