# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 575/06

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 575/06
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.575.06.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 7. 2007
- Datum zveřejnění: 13. 8. 2007
- Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 102

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 1. 9. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci.

Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh stěžovatele byl podán včas, zda je přípustný a zda splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak není.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Jak Ústavní soud zjistil prostřednictvím vyžádání informace od Městského soudu v Praze, stěžovatel podmínky přípustnosti ústavní stížnosti stanovené v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nenaplnil. Ten totiž proti napadanému rozsudku Městského soudu v Praze nepodal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, jež ovšem byla posledním procesním prostředkem, který měl stěžovatel k dispozici, o kteréžto možnosti byl stěžovatel rovněž náležitě poučen v závěru napadaného rozsudku Městského soudu v Praze. Ústavní soud se zabýval také tím, zda jsou v posuzované záležitosti splněny předpoklady ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, nicméně k takovémuto závěru Ústavní soud nedospěl.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-575/06-1)