# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 57/18

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 57/18
- ECLI: ECLI:CZ:US:2018:4.US.57.18.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 2. 2018
- Datum zveřejnění: 19. 2. 2018
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
- Klíčová slova: újma, satisfakce/zadostiučinění, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 82/1998 Sb., § 31a; 99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky o zaplacení 27 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním. Dospěl k závěru, že stěžovatelka neprokázala nesprávný úřední postup (tvrzené průtahy) obecných soudů v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 124/2012 a nebyl tak naplněn základní předpoklad k přiznání zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Řízení trvalo přes tři roky, což je podle nalézacího soudu přiměřená délka s ohledem na předmět a složitost věci - řízení o neplatnosti rozhodčího nálezu.

Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil jako věcně správné, neboť v posuzované věci nebyl nesprávný úřední postup obecných soudů prokázán. Řízení v délce trvání tří let a pěti měsíců bylo standartní a nevykazovalo žádné znaky průtahů.

Proti napadeným usnesením se stěžovatelka brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení ústavních práv - zejména na spravedlivý proces a náhradu škody za nesprávný úřední postup podle článku 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Stěžovatelka spatřuje porušení uvedených ústavních práv v tom, že obecné soudy přiznaly vedlejší účastnici právo na náhradu nákladů řízení, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady a v rozporu se závěry obecných soudů tvrdí, že právo na poskytnutí zadostiučinění jí v důsledku nesprávného úředního postupu vzniklo - své námitky ovšem nedoplňuje relevantní ústavně právní argumentací.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem. Stížnost rovněž není nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu - je však zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti podle čl. 83 Ústavy, nezabývá se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté Listiny.

V případech bagatelních sporů, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání či dovolání, tedy ve věcech, jako je i nyní Ústavním soudem souzená, je - s výjimkou extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena. V této věci byla předmětem řízení částka 27 000 Kč s příslušenstvím a dovolání bylo nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jestliže je vyloučeno v dané věci podat dovolání, tím spíše je zjevně neopodstatněná ústavní stížnost (srovnej usnesení ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 405/04), přestože lze do jisté míry polemizovat s obecnými soudy o tom, zda je řízení trvající přes tři roky postiženo průtahy, či nikoliv. Své závěry však soudy řádně a srozumitelně odůvodnily a Ústavní soud nemá důvod je zpochybňovat.

Zákonodárce dal zřetelně najevo, jaké případy nepovažuje za významné natolik, aby i za cenu eventuálních vad v nich vydaných rozhodnutí byla dále přezkoumávána, a to v rovině právního řádu jako celku, natož v rovině souladu s ústavním pořádkem. Přezkoumávaná věc je bagatelní jak z pohledu právního, tak i faktického. Kauza nepřesahuje svojí kvalitou zájmy stěžovatelky a z ústavní stížnosti je zřejmé, že se stěžovatelka pokouší bezúspěšně hájit své zájmy tvrzením o zásahu do ústavního práva (srovnej např. nález ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13).

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-57/18-1)