# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 548/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 548/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:4.US.548.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 5. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný, důkaz/volné hodnocení, výkon rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 4 odst.1, čl. 2 odst.3; 99/1963 Sb., § 238a odst.1 písm.c, § 157 odst.2, § 251, § 261a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 13. 8. 2002 směřující proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, stěžovatelka tvrdí, že těmito rozhodnutími byla porušena její práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve smyslu jejího článku 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1, čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR, a proto žádá, aby Ústavní soud nálezem napadená rozhodnutí zrušil.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 11. 2002, Spr. 1302/2002, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka napadla shora označené usnesení Městského soudu v Praze dovoláním

Ve smyslu Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného ve Sbírce zákonů dne 3. 2. 2003, je ústavní stížnost v případě jejího souběhu s mimořádným opravným prostředkem s výjimkou obnovy řízení, považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tak počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou obnovy řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku a bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

S ohledem na souběh podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti a vzhledem k výkladu přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu Sdělení č. 32/2003 Sb., Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., z důvodu její nepřípustnosti.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 13. května 2003

JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-548/02-02)