# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 544/98 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 544/98 - ECLI: ECLI:CZ:US:1999:4.US.544.98 - Typ rozhodnutí: Nález - Datum rozhodnutí: 4. 8. 1999 - Datum zveřejnění: 15. 10. 2007 - Předmět řízení: Hodnocení důkazů odvolacím soudem - Klíčová slova: důkaz/nezákonný - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1; 99/1963 Sb., § 213 odst.2 ## Právní věta Ani to, že předmětem sporu je bagatelní částka, nemůže vést k trivializaci základních práv a svobod v situaci, kdy postup obecných soudů nebo některého z nich nese znaky libovůle. Tak je tomu i tehdy, kdy odvolací soud se odchýlí od hodnocení důkazů soudem prvého stupně a tyto důkazy hodnotí jinak, aniž by je sám opakoval nebo doplnil. Jinými slovy, odchýlil-li se odvolací soud nejen od skutkových zjištění, jaká učinil soud prvého stupně na základě bezprostředně před ním provedených důkazů, ale také od právních závěrů, z těchto zjištění vycházejících, a sám, bez jakéhokoli dokazování, aniž by jakýmkoli způsobem umožnil stěžovatelce se vyjádřit k, jím nově nastolenému, meritu věci, odepřel jí tímto postupem právo na spravedlivý proces ve smyslu již citovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 Listiny. ## Výrok Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 1998, čj. 19 Co 598/97-62, se zrušuje. ## Odůvodnění Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně stěžovatelka uvádí, že v řízení před tímto soudem došlo k porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Krajský soud totiž rozhodl na základě odchylného zhodnocení důkazu provedeného soudem prvého stupně, aniž by využil jakékoli možnosti vlastního zjištění skutkového stavu. Z tohoto, jakož i z dalších, důvodu, domáhá se proto stěžovatelka zrušení napadeného rozsudku. Krajský soud v Brně se v určené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřil. Vedlejší účastník spol. s r. o. Ch. uvedl ve svém vyjádření ze dne 15. 7. 1999 mimo jiné to, že stěžovatelka nepochopila podstatu rozhodnutí odvolacího soudu vytýkajícího soudu prvého stupně, že stěžovatelce vyhověl, ačkoli neunesla důkazní břemeno v otázce vzniku škody. Odvolací soud tedy nezasahoval bezprostředně do skutkových zjištění okresního soudu. Z těchto, jakož i z dalších, důvodů navrhuje proto zamítnutí ústavní stížnosti. Z obsahu spisu 7 C 210/96 Okresního soudu ve Vyškově Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podáním došlým tomuto soudu dne 4. 3. 1996 uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 1 200,-- Kč podle ustanovení § 421 občanského zákoníku. Jak stěžovatelka uvedla v žalobě, v prosinci roku 1995 si dala u vedlejšího účastníka vyčistit dámské kalhoty (šponovky) značky The Limited zlaté barvy s leskem. Dne 23. 12. 1995 po jejich vyzvednutí zjistila, že barva kalhot se liší od jejich původní barvy, látka ztratila lesk a kalhoty byly sraženy o více jako 15 cm. Ačkoli z tohoto důvodu se pro ni kalhoty staly nepoužitelnými, vedlejší účastník nicméně podanou reklamaci odmítl. Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 19. 6. 1997, čj. 7 C 210/96-43, žalobě stěžovatelky přiznáním částky 900,-- Kč z části vyhověl, zatímco jinak žalobu zamítl. V důvodech svého rozhodnutí poukázal okresní soud na výpověď stěžovatelky, jako účastnice řízení, z níž vyplynulo, že po čištění došlo ke změně původně zlaté barvy s leskem a ke zkrácení kalhot zhruba o 15 cm, přičemž z posudku a výpovědi soudního znalce ing. O. P., CSc., zjistil, že při čištění došlo k výraznému vysrážení kalhot, které bylo způsobeno buď použitím nevhodného rozpouštědla při chemickém čištění nebo vypráním kalhot ve vodě s obsahem saponátu a nebo nevhodnou, příliš vysokou, teplotou při sušení. Čištěním se kalhoty srazily o 10 - 15 cm a z hlediska kvality vzhledu jsou pro stěžovatelku nepoužitelné. Podle názoru okresního soudu za vzniklou škodu, která byla provedeným dokazováním zjištěna, tj. za časovou cenu kalhot, v částce 900,-- Kč, odpovídá vedlejší účastník podle ustanovení § 421 občanského zákoníku, kterážto odpovědnost má objektivní povahu. K odvolání vedlejšího účastníka proti uvedenému rozsudku Okresního soudu ve Vyškově rozhodl Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně v napadené části změnil z vyhovujícího výroku v zamítavý, přičemž současně uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníku na nákladech řízení před soudem prvého stupně částku 4 375,-- Kč , zatímco na nákladech odvolacího řízení 1 850,-- Kč. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že bylo na stěžovatelce, aby prokázala, že jí škoda vůbec vznikla, že však v tomto směru neunesla důkazní břemeno, neboť nebyl zjištěn stav předmětných kalhot před jejich předáním vedlejšímu účastníku k vyčištění. Ústavní soud sdílí názor stěžovatelky, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ačkoli totiž stěžovatelka, vyslechnuta jako účastnice řízení před soudem prvého stupně, přesně a podrobně uvedla všechny skutečnosti, jež ji vedly k reklamaci vady způsobené čištěním jejích kalhot a nabídla v tomto směru i výslech svědkyně JUDr. Jany Dudové, krajský soud, ponechav skutková zjištění okresního soudu i právní závěry z nich vyvozené zcela stranou, vydal se ve svém uvažování cestou, znemožňující stěžovatelce jakékoli vyjádření, když "zčista jasna" poukázal na, do této doby nikým ani vůbec uvažované neunesení důkazního břemene stěžovatelkou stran výchozího stavu, tj. stavu kalhot před jejich vyčištěním, a aniž by, jak mu to přikazovalo ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování opakoval nebo je doplnil, dospěl k závěru, že vznik škody stěžovatelce nebyl prokázán. Jak je konstatováno v rozsáhlé judikatuře obecných soudů, stejně jako v právní teorii (viz rovněž občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. 1996 str. 577) je zásadně nepřípustné, aby odvolací soud, jestliže se chce odchýlit od hodnocení důkazů soudem prvního stupně, tyto důkazy hodnotil jinak, aniž by je sám opakoval nebo doplnil. Postup krajského soudu v tomto směru obsahuje znaky libovůle, neboť, posunuv jádro otázky sporu zcela jiným směrem, neposkytl stěžovatelce ani sebemenší možnost k tomu, aby se k tomuto stavu vyjádřila, případně aby se domáhala provedení důkazu výslechem již uvedené svědkyně, neprovedeného soudem prvého stupně jen proto, že o stavu kalhot před vyčištěním i o existenci skvrn na nich nebylo v řízení před ním pochyb. Jinými slovy, odchýlil-li se odvolací soud nejen od skutkových zjištění, jaká učinil soud prvého stupně na základě bezprostředně před ním provedených důkazů, ale také od právních závěrů, z těchto zjištění vycházejících, a sám, bez jakéhokoli dokazování, aniž by jakýmkoli způsobem umožnil stěžovatelce se vyjádřit k, jím nově nastolenému, meritu věci, odepřel jí tímto postupem právo na spravedlivý proces ve smyslu již citovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle názoru Ústavního soudu ani to, že předmětem sporu je bagatelní částka, nemůže vést k trivializaci základních práv a svobod v situaci, kdy postup obecných soudů nebo některého z nich nese znaky libovůle. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro porušení shora uvedených ústavně zaručených práv podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadený rozsudek podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-544/98-98)