# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 544/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 544/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:4.US.544.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 10. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: vlastnické právo/přechod/převod, doručování
- Dotčené předpisy: 156/1975 Sb., čl.; 2/1993 Sb., čl. 11, čl. 36; 99/1963 Sb., § 47

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelky se svým návrhem, s odvoláním na porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 a čl. 96 Ústavy ČR, domáhaly zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Benešově, kterým byl zamítnut jejich návrh, jímž se po žalovaném domáhaly uzavření dohody o vydání věci a návrh na rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že k věcnému břemeni, specifikovanému v petitu žaloby, se nepřihlíží. Dále se stěžovatelky domáhaly zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze, kterým bylo odmítnuto pro opožděnost jejich odvolání proti citovanému rozsudku okresního soudu. V ústavní stížnosti uvedly, že proti tomuto usnesení podaly včas dovolání, a současně z opatrnosti podaly u soudu I. stupně žádost o prominutí zmeškání lhůty. O těchto návrzích obecné soudy dosud nerozhodly. Ústavní stížnost podávají stěžovatelky z opatrnosti a z důvodů nevyzpytatelnosti rozhodování obecných soudů (nerespektování závěrů nálezu Ústavního soudu, neověření si okolností při doručování rozsudku), neboť si nejsou jisty spravedlivým postupem a rozhodováním obecných soudů.

Dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Dle ustanovení § 236 o.s.ř. lze pravomocné rozhodnutí soudu, pokud to zákon připouští, napadnout dovoláním. Dle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání odmítnuto.

Jak Ústavní soud ověřil z připojeného vyhotovení ústavní stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, bylo odvolání stěžovatelek odmítnuto z důvodů uvedených v ust. § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. V tomto případě je proto dovolání, jehož přípustnost je dána ustanovením § 238a odst. l písm. e) o.s.ř., posledním opravným prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a který musí být vyčerpán. Samy stěžovatelky pak tvrdí, že o dovolání proti napadenému usnesení dosud nebylo rozhodnuto.

Za uvedené situace, kdy o dovolání dosud nebylo rozhodnuto, je nutno považovat ústavní stížnost za předčasnou a Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, neboť dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práv stěžovatelek poskytuje.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2000

JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-544/2000-2000)