# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 538/24

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 538/24
- ECLI: ECLI:CZ:US:2024:4.US.538.24.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 4. 2024
- Datum zveřejnění: 21. 5. 2024
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/pravomoc a příslušnost Ústavního soudu
- Dotčené předpisy: 182/1993 Sb., § 30 odst.1; 99/1963 Sb., § 241 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost, návrh s ní spojený a návrhy na vydání předběžných opatření se odmítají.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva vyplývající z Listiny základních práv a svobod, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Všeobecné deklarace lidských práv. S ústavní stížností spojil návrh na zrušení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a § 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), a dále navrhl vydání předběžných opatření, kterými by Česká republika určila a nařídila soudcům Ústavního soudu specifikované povinnosti, včetně povinnosti soudu ustanovit stěžovateli advokáta a vyplatit stěžovatelovi zálohu ve výši 30 000 Kč k zajištění poskytování právní pomoci.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou a na tento nedostatek byl upozorňován s poučením, že její neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 2292/08, sp. zn. III. ÚS 2326/11, sp. zn. I. ÚS 1058/12, sp. zn. IV. ÚS 1591/12, sp. zn. III. ÚS 4840/12, sp. zn. III. ÚS 4922/12). Stěžovatel však i poté volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti (např. v ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 3254/23), ačkoli byl soudem poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již od samého počátku řízení (pozn. obligatorní zastoupení fyzických osob a právnických osob advokátem je determinováno požadavkem kvalifikovaného uplatňování práv).

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

6. Návrh na zrušení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a § 241 odst. 1 občanského soudního řádu má podle § 74 zákona o Ústavním soudu akcesorickou povahu, protože ho lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu nebo jeho části, tudíž "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, promítne se toto rozhodnutí i do návrhu podaného podle § 74 zákona o Ústavním soudu, neboť tím tento návrh ztrácí svůj základ. Je-li samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona či jiného právního předpisu [srov. usnesení ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95 (U 22/4 SbNU 351)].

7. Z výše uvedených důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Návrh na zrušení v záhlaví uvedených zákonných ustanovení spojený s ústavní stížností Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrhy na vydání předběžných opatření odmítl Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) jako návrhy nepřípustné, neboť Ústavní soud nemá pravomoc ukládat povinnosti České republice, pravomoc ustanovovat účastníkům právní zástupce ani rozhodovat o zálohách na náklady právního zastoupení.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-538/24-1)