# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 536/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 536/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:4.US.536.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 9. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 237

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

V ústavní stížnosti podané proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel obšírně rozvádí, z jakých důvodů došlo k porušení celé řady ústavně zaručených práv zakotvených v Listině základních práv a svobod a Ústavě ČR, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu ze 4. 11. 1950, a navrhuje proto aby všechna napadená rozhodnutí byla zrušena.

Z obsahu spisu 18 C 199/97 Okresního soudu ve Frýdku-Místku Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu bylo určeno, že stěžovatel není vlastníkem pozemků ve výroku I tohoto rozsudku blíže označených a současně bylo určeno, že vlastníkem těchto pozemků jsou Česká republika a Sdružení technických sportů a činností České republiky v Praze. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě již konstatovaným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně v uvedeném výroku změnil tak, že návrh na určení podaný stěžovatelem zamítl, zatímco jinak určovací výrok potvrdil. K dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením tak, že toto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. b), c) o. s. ř., ve znění před novelou, jako podané osobou neoprávněnou a jako nepřípustné odmítl.

Pokud ústavní stížnost směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu ČR Ústavní soud dospěl k závěru, že v tomto bodu je zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud ČR totiž především zcela přesvědčivě dovodil, proč podjatosti soudců - členů odvolacího senátu- nenasvědčuje žádná skutečnost a nezjistil ani jiné vady řízení ve smyslu § 237 odst. 1 o. s. ř. Stejně tak se zcela přesvědčivě vypořádal i s otázkou přípustnosti dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu, neboť nejde o situaci vyplývající z ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ani o splnění podmínek uvedených v § 239 o. s. ř.

Z obsahu spisu I. ÚS 92/01 tohoto soudu Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost podaná stěžovatelem proti již uvedeným rozsudkům Okresního soudu ve Frýdku-Místku a Krajského soudu v Ostravě je již projednávána po jejím podání dne 9. 2. 2001 pod konstatovanou spisovou značkou. Tuto skutečnost nutno považovat za překážku litispendence ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jakož i ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 26. září 2002

JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-536/02-02)