# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 522/06 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 522/06 - ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.522.06 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 31. 1. 2007 - Datum zveřejnění: 9. 10. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem) - Klíčová slova: znalecký posudek, důkaz/volné hodnocení - Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, v čl. 2 odst. 2 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byl částečně zrušen předchozí rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, a to ve výroku o uloženém trestu, a bylo znovu rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Dále byl uložen peněžitý trest ve výměře 300.000,- Kč s náhradním trestem pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, odnětí svobody na 6 měsíců. Stěžovatel proti tomuto rozsudku včas podal dovolání, které bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto podle ust. § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Rozhodnutí o dovolání nebylo napadeno ústavní stížností. Jádrem ústavní stížnosti je námitka stěžovatele, že za stěžejní důkaz o jeho vině posloužil znalecký posudek vypracovaný podjatým soudním znalcem, tedy osobou, která měla být s účasti na trestním řízení vyloučena. Následně vydaný rozsudek považuje stěžovatel za nespravedlivý a výrok o vině za nedostatečně podložený. Přesvědčení o podjatosti znalce, který je zaměstnancem Kriminalistického ústavu v Praze, stěžovatel odůvodňuje tím, že ve věci již před zahájením trestního stíhání podával odborné vyjádření jiný zaměstnanec tohoto ústavu. Těžiště stěžovatelovy argumentace spočívá v provázanosti v oblasti osobní i v oblasti použitých pracovních postupů obou znalců vyplývající z jejich působení u stejného zaměstnavatele. Dovozuje, že soudům se nepodařilo jeho námitky dostatečným způsobem vyvrátit a odstranit pochybnost o nepodjatosti znalce. Na závěr vytýká jak soudu okresnímu, tak krajskému, že se nevyjádřily k jím navrženému důkazu výslechem svědka. V důkazním řízení bylo použito odborné vyjádření (správně znalecký posudek, jak upozorňuje ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud) zaměstnance Kriminalistického ústavu v Praze JUDr. S., další znalecký posudek, který dal soud vypracovat, dále znalecký posudek, který předložil stěžovatel, a revizní posudek, o který byl požádán Kriminalistický ústav v Praze s tím, že jeho zpracovatelem nebude JUDr. S.. Vyjma posudku, který předložil soudu stěžovatel, vyjadřovaly se všechny ostatní včetně posudku revizního ve stěžovatelův neprospěch. Ústavní soud prostudoval ústavní stížnost i ve věci vydaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ve věci nejprve rozhodoval Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. 3. 2005. Tento rozsudek byl k odvolání stěžovatele zrušen dne 27. 5. 2005 Krajským soudem v Českých Budějovicích a věc byla vrácena soudu I. stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl. Krajský soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti musí být přijata. Vyšel z toho, že oba znalci se jistě dobře osobně znají a že mohou vycházet ze stejných postupů. Okresní soud doplnil dokazování zejména ohledně možností zadání revizního písmoznaleckého posudku a v novém rozhodnutí podrobně vysvětlil, z jakých důkazů vycházel, proč se nemohl ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, a dále vyčerpávajícím způsobem odůvodnil výrok, kterým znovu shledal stěžovatele vinným. Tento výrok není postaven pouze na sporném znaleckém posudku, soud posuzoval provedené důkazy samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a jeho závěr z nich logicky vyplývá. K odvolání stěžovatele znovu rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten shledal skutková zjištění, k nimž okresní soud na podkladě hodnocení provedených důkazů dospěl, správnými a dostatečnými pro rozhodnutí. Zdůraznil, že okresní soud se vypořádal se všemi důkazy i rozpory mezi nimi, přičemž se zabýval i jejich věrohodností v souvislosti s námitkami obhajoby. Zvláště považoval odvolací soud za podstatné uvést, že stěžovatelova námitka, že byl uznán vinným na základě sporného znaleckého posudku, nemá oporu v provedeném dokazování, neboť je to jen jeden z řady důkazů, který koresponduje s ostatními, především se svědeckými výpověďmi. Odvolací soud dále vyložil, z jakých důvodů není udržitelný názor vyslovený v jeho předchozím rozhodnutí ze dne 27. 5. 2005 a ztotožnil se se závěrem soudu I. stupně. Nicméně odvolací soud zmírnil uložený trest s ohledem na skutečnosti, které uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele podané ze stejného důvodu jako ústavní stížnost odmítl, jelikož byla podána z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. řádu. Přesto, že dovolací soud o meritu věci nerozhodoval, vyjádřil se k podanému dovolání v závěru odůvodnění svého rozhodnutí. Uvedl, že s námitkami, formulovanými v dovolání, se zevrubně vypořádal již soud I. stupně a odvolací soud jeho závěry nezpochybnil. Nejvyšší soud, ačkoliv připomněl, že není povolán přezkoumávat závěr o nepodjatosti znalce, podotkl, že žádné ustanovení zákona nevylučuje, aby znalci byli v odůvodněných případech i zaměstnanci téhož zaměstnavatele. Z výše uvedeného je patrné, že námitce stěžovatele, týkající se zpracovatele revizního písmoznalecného posudku, se věnovaly soudy všech stupňů a byla opakovaně a pečlivě vyvrácena. Ústavní soud na tomto místě připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů a jeho úlohou není instanční přezkum jejich rozhodovací činnosti. Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti je povolán zasahovat do činnosti obecných soudů pouze za předpokladu, že v řízení před nimi došlo k porušení základních práv a svobod účastníků řízení. Porušení těchto práv ovšem nezakládá pouhý odlišný názor na interpretaci určitého zákonného ustanovení nebo nesouhlas s hodnocením důkazů, jak jej obecný soud provedl, pokud je rozhodnutí soudu řádně odůvodněno a jeho závěry nejsou v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. V posuzovaném případě Ústavní soud neshledal, že by postup obecných soudů vybočoval z hranic stanovených principy hlavy páté Listiny. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění výše citovaných rozhodnutí, která logicky a srozumitelně vykládají, z kterých skutkových zjištění soudy vycházely i jakými úvahami se řídily při jejich hodnocení. Stručné avšak vyčerpávající je pak shrnutí problému uvedené v závěru odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na tento závěr Ústavní soud nevyzýval stěžovatele, aby upravil petit své ústavní stížnosti ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-522/06-06)