# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 52/94

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 52/94
- ECLI: ECLI:CZ:US:1994:4.US.52.94
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 6. 1994
- Datum zveřejnění: 2. 11. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 28. 3. 1994 zaslala stěžovatelka Ústavnímu soudu ústavní stížnost, ve které se domáhá zrušení soudních rozhodnutí uvedených ve výroku. Tím, že soudy zamítly její žalobu proti A., o slevu z ceny zájezdu ve výši 4 638,- Kčs s přísl., došlo podle jejího názoru k porušení jejich ústavních práv. Současně se domáhala, aby Ústavní soud věc vrátil jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Ústavní soud, kromě výzvy k odstranění vad, vyžádal od Městského soudu v Praze zprávu o tom, kdy rozsudek tohoto soudu, sp. zn. 14 Co 251/92, nabyl právní moci. Z připísu tohoto soudu pak zjistil, že rozsudek soudu, jako soudu odvolacího nabyl právní moci dne 6. 11. 1992.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Za počátek běhu této lhůty považuje Ústavní soud okamžik právní moci rozsudku odvolacího soudu a nikoli datum doručení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 1993, kterým bylo dovolání jako nepřípustné, podle § 238 o.s.ř. odmítnuto. K tomuto závěru vede stanovisko, které Ústavní soud vyslovil již ve svých dřívějších rozhodnutích, tj. že Ústavní soud není soudem nadřízeným obecným soudům, tím méně pak může být považován za náhradní instanci v případech, kdy procesní předpisy nepřipouštějí dovolání. V dané věci bylo podáno dovolání nesporně nepřípustné a jako takové nebylo Ústavním soudem kvalifikováno jako poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Pokud jde o navrhované delegování věci jinému soudu, pak taková pravomoc Ústavnímu soudu vůbec nepřísluší.

Na základě výše uvedených skutečností nezbylo soudci zpravodaji, než aby návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl, a to bez jednání.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-52/94-94)