# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 513/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 513/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.513.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 6. 2013
- Datum zveřejnění: 20. 6. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: pohledávka, náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

I.

1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení principů svobodného a demokratického státu dle čl. 1, čl. 2 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), a to předvídatelnosti práva a právní jistoty, porušení práva na spravedlivý proces, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na zákonnost postupu orgánů uplatňujících státní moc (čl. 2 odst. 3 a čl. 95 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i porušení práva na rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny), zrušení výroků II. shora označených rozhodnutí Městského soudu v Praze.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka v červenci roku 2010 koupila od mobilního operátora T-Mobile Czech Republic, a. s., portfolio tisíce pohledávek za různými dlužníky. V průběhu měsíce srpna a září 2010 podala u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen "ČTÚ") více než osm set návrhů na zahájení správního řízení proti těmto dlužníkům o zaplacení dlužných částek. ČTÚ však nedodržel lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí a stěžovatelka se proto v průběhu roku 2011 v cca osmi stech případech obrátila na Městský soud v Praze se žalobami na ochranu proti nečinnosti. Po podání těchto žalob však ČTÚ v předmětných správních řízeních rozhodl. Stěžovatelka proto vzala žaloby zpět, přičemž žádala přiznání náhrady nákladů v částce 9.640,- Kč za každé řízení. Městský soud v Praze shora označenými rozhodnutími řízení sice zastavil (výrok I.), avšak ve výroku č. II. rozhodnutí v rozporu se zákonem a judikaturou Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu stěžovatelce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popsala okolnosti předmětných řízení a obsáhle polemizuje s argumentací uvedenou Městským soudem v Praze v odůvodnění napadených usnesení, kdy jednotlivé senáty měly rozhodovat za stejných podmínek opačně, než dříve ve shodných věcech. Tím mělo dojít ke zkrácení stěžovatelky v ústavně zaručených právech, a stěžovatelka proto požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Současně navrhuje, aby Ústavní soud uložil Městskému soudu v Praze povinnost nahradit jí náklady řízení před Ústavním soudem.

II.

4. Ústavní soud poté, co vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení a seznámil se s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud předně konstatuje, že stěžovatelka se v identických případech obrací na Ústavní soud opakovaně, kdy v 16 podáních k Ústavnímu soudu brojila proti více než 700 rozhodnutím Městského soudu v Praze. Vždy se přitom domáhala přiznání nákladů řízení před správním soudem v požadované výši. Ústavní soud s ohledem na tuto skutečnost nerekapituluje podrobněji stížnostní námitky stěžovatelky, neboť tyto jsou ve své podstatě totožné s těmi, s nimiž se již Ústavní soud podrobně vypořádal v usneseních sp. zn. III. ÚS 3697/11 ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. II. ÚS 3698/11 ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. IV. ÚS 223/12 ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. II. ÚS 1125/12 ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 1888/12 ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. III. ÚS 1889/12 ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2768/12 ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2928/12 ze dne 23. 1. 2013 a II. ÚS 2929/12 ze dne 10. 1. 2013, která jsou stěžovatelce známá (dostupná též na http://nalus.usoud.cz.) a jimiž byly ústavní stížnosti stěžovatelky odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Na právním názoru vyjádřeném v citovaných rozhodnutích Ústavního soudu nemá Ústavní soud důvod nic měnit, a proto na jejich odůvodnění pro stručnost pouze odkazuje.

6. Jelikož Ústavní soud ani v nyní projednávané věci nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Vzhledem k výsledku řízení nebylo možno vyhovět ani návrhu stěžovatelky na přiznání nákladů řízení (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-513/12-1)