# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 495/06

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 495/06
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.495.06
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 1. 2007
- Datum zveřejnění: 9. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
- Klíčová slova: vazba
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 67 písm.a, § 134 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadená rozhodnutí byla vydána v řízení o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu podle ust. § 72 odst. 3 trestního řádu. Jeho žádost byla zamítnuta a dále bylo rozhodnuto, že se nepřijímá nabídka peněžité záruky, ani písemný slib stěžovatele. Stěžovatel byl ponechán ve vazbě, neboť soud shledal, že jsou u něj nadále dány důvody vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu. Odvolací soud pak toto rozhodnutí soudu I. stupně k odvolání stěžovatele potvrdil.

Stěžovatel proti rozhodnutím obecných soudů vydaným v souvislosti s jeho vazbou trvající od 27. 11. 2003 opakovaně podával ústavní stížnosti, přičemž Ústavní soud ani v jednom případě nedospěl k závěru, že jsou zde dány důvody pro kasaci napadených rozhodnutí. I v předchozích případech stěžovatel soudům vytýkal především nedostatečné odůvodnění jejich rozhodnutí, ve kterém postrádal uvedení konkrétních skutečností, jež by vyvolávaly důvodnou obavu, že uprchne nebo se bude skrývat. I v tomto případě stěžovatel uplatňuje v zásadě jednu námitku, která spočívá v tom, že existence vazebního důvodu nebyla dle jeho názoru řádně odůvodněna. K této námitce se ústavní soud vyjadřoval již v předchozích rozhodnutích, neboť důvody, které vedly obecné soudy k odmítnutí stěžovatelovy žádosti o propuštění na svobodu, zůstávají stejné.

V případě této ústavní stížnosti jsou však pro rozhodnutí Ústavního soudu významné ještě další okolnosti. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2006, č. j. 3 T 13/2004-8734, shledán vinným pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek ve smyslu § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 4 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti a půl roku. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2006, č. j. 11 To 77/2006-9091, byla odvolání stěžovatele a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni zamítnuta. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2006, č. j. 3 T 13/2004-9161, které nabylo právní moci dne 20. 11. 2006, pak bylo rozhodnuto o započtení vazby stěžovatele do trestu odnětí svobody.

Ústavní soud zásadně přistupuje ke kasaci napadených rozhodnutí obecných soudů za podmínky, že jimi vyvolaný zásah do základních práv a svobod stěžovatele stále trvá a případné kasační rozhodnutí Ústavního soudu má tudíž schopnost tento zásah efektivně odstranit. Za situace, kdy stěžovatel namítá porušení svého základního práva na respektování osobní svobody v souvislosti s vazbou, avšak ve vazbě se již nenachází a tato mu navíc byla započtena do výkonu trestu odnětí svobody, postrádá rozhodování Ústavního soudu o jeho stížnosti praktický smysl. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-495/06-06)